Tvořím

Malý princ

16. listopadu 2017 v 23:44 | Janie

Bral vážně bezvýznamná slova a byl proto velice nešťasten.
Dostala jsem Malého prince. Přečetla jsem knížku, lehla jsem si tváří dolů na gauč a brečela. Ta knížka je hrozně smutná. Pak jsem vzala plátno a barvy a malovala. Mám ten obrázek hrozně ráda.

Obrázek byl vlastně opět dost experimentální a pracovala jsem dost impulzivně beze snahy o nějakou dokonalost. Snažila jsem se spíš zachytit určitou náladu. Někdy jen tak bezmyšlenkovitě plnit plátno barvami, jak to zrovna přijde pod ruku, je ta nejvíc uvolňující věc na světě...

Boj s prázdnou stránkou

2. listopadu 2017 v 17:59 | Janie
Mám nový náčrtník. Kroužkový blok, který mi, jak se ukázalo s postupem času, vyhovuje mnohem víc než ten původní, který měl hrozně tenké stránky a nedalo se do něj nejen malovat, ale ani kreslit fixem nebo nedej bože liháčem. Během října jsem tak zaplnila spoustu stránek výtvory. Dost mě to pohltilo a vlastně jsem udělala jen málo jiných věcí, jako třeba nějaké malby na plátna nebo záložky. Byl to ale taky boj. Boj s prázdnou stránkou. Pořád se nemůžu zbavit toho strachu z bílé plochy. Může na ní být cokoliv... ale co to cokoliv má jako být? Co když celou tu krásnou, neposkvrněnou stránku vyplýtvám úplně zbytečně a celou zkazím? Jediný způsob, jakým jsem se toho dokázala zbavit, bylo prostě malovat a kašlat na to. "Ten blok má padesát stran, všechny zkazit nemůžu!" A tak jsem kreslila, malovala, zaplňovala... a šlo to. V tomhle článku neukazuji všechny výtvory z října, chybí asi 3, ne teda, že bych se za ně styděla, ale ne všechny mám nafocené a momentálně je to s tou technikou u mě pořád trochu složitý. Takže navíc doufám, že fotky nebudou v moc ubohé kvalitě. Je to taky boj, asi nekonečnej, protože mě technika asi vyloženě nenávidí prostě...


Tohle dílko je ze začátku měsíce. Původně jsem chtěla malovat něco inspirované Švankmajerovým filmem Něco z Alenky a když jsem hledala předlohu nebo aspoň námět, vyběhl na mě obrázek se spoustou očí.. nedalo se odolat.


"Kreslím fixí písně" č. 3254. K téhle písničce jsem dokonce na jaře naivně začala dělat kreslenej videoklip. Konkrétněji papírovej. Já debil. Vystříhala jsem asi tisíc peříček z papíru, crcmala jsem se s anatomickým nákresem srdce a podařilo se mi vytvořit asi dvě vteřiny videa, načež jsem ztroskotala na tom, že nevlastním stativ, nemám na něj peníze a neumím si ho nijak provizorně vyrobit. No, všechno mi to tam pořád leží v eurofólii v šuplíku. Třeba jednou.

Výtvarné experimenty

6. října 2017 v 19:18 | Janie
Objevila jsem v Hradci nový obchod. Jsou to výtvarné potřeby. Nikdy předtím jsem neměla o jejich existenci ponětí, ale když jsem sháněla barvy na textil, náhodou jsem na ten krám narazila. Jít tam je jako spadnout do pasti. Je jasný, že kromě toho, co chcete, si odnesete ještě taky spoustu věcí, co nechcete. Aspoň mě se to tak stalo. Přišla jsem si tam jenom a výhradně pro ty barvy a odnesla jsem si blok akvarelových papírů, černý gelový fix na textil, svítící akrylovou barvu a nakonec i ty barvy, pro které jsem šla, ale zapomněla jsem si koupit modrou a žlutou, takže jsem se tam musela vrátit. Samozřejmě. Z druhé návštěvy už toho tolik nebylo, tři barvičky plus kroužkový blok s tvrdými papíry. Vyměnila jsem ho za svůj současný (teď už minulý) náčrtník. Je mi to trochu blbý vzhledem k tomu, že náčrtník není dokončenej... ale já k tomu měla důvod - chci tam i malovat, ne jen kreslit černým fixem, a můj původní náčrtník má hrozně slabé listy a malovat se do něj nedá. A jo, je tam taky to, co dost dobře vystihl Stephen King v knížce Temná věž, cituji: "A potom, aby toho nebylo málo, dostaneš nový nápad, celý naleštěný, jen svítí, přímo výstavní, bez jediného škrábance. Jestě jsi ho nestačil zmršit, aspoň zatím." Jo. Přesně tak to je. Ale jsem odhodlaná u tohohle vydržet. Aspoň zatím, hahaha.
No, se všemi těmihle nově nakoupenými blbůstkami se ve mně probudila spousta inspirace. Nevytvořila jsem vlastně nic moc kloudnýho, nebo spíš jsem se o to nesnažila, vlastně jsem jen experimentovala a nechala věci plynout, ale ve výsledku vzniklo pár věcí, které se mi líbí. Barvy na textil jsem ještě nevyzkoušela, ale akvarelový papír už jo.


Tenhle obrázek je ještě z konce září, byla to taková rychlomalbo-kresba, která začala katastrofálně a skončila celkem dobře.


Nakresli to znova

29. září 2017 v 19:42 | Janie
Aktuální téma týdne mě navedlo k tomu po dlouhé době se probrat svými staršími pracemi. Popravdě, občas to jsou fakt klenoty, hlavně když si vzpomenu, jak hrozně jsem na ně tehdy byla hrdá. Jak jsem se nořila do větších a větších hlubin svých desek, objevovaly se větší a větší podivnosti (občas i hrůzy), až jsem se dohrabala až na dno a tam byla ona. Koza Mé. Asi pět let starý obrázek.

Tuším že se jmenoval Mé na okraji Pastelkového háje. Pokud na obrázku skoro nic nevidíte, vězte, že nejste sami. Kreslila jsem to asi ve dvanácti letech a hrozně jsem ten obrázek měla ráda. Při zpětném pohledu netuším vůbec proč, samozřejmě. Koza Mé je postavou, kterou jsem si vytvořila sama a často jsem tehdy vymýšlela nejrůznější příběhy a příhody, které zažila. Takových postaviček jsem si stvořila mnohem víc, vzpomenu si teď narychlo akorát na kozla Kteraka a koně Jabloňáka (ten byl mimochodem celej modrej a rostly na něm jabka). No a jak jsem se tak na to dívala, napadlo mě: "Hele, to by mohlo být zajímavý zkusit to udělat znovu. K jakýmu posunu od tý doby došlo." A jak jsem řekla, tak jsem udělala.

Nová várka záložek

24. září 2017 v 19:44 | Janie
Od záložek jsem teď měla trochu pauzu a popravdě jsem se trochu flákala, protože všechny staré se ještě neprodaly a tak se mi jich tady povalovalo povícero. K záložkám se ale vracím ráda. Je to něco úplně jiného, než když maluju něco na velký formát a můžu se na nich taky víc vyřádit - mám na to doma spoustu krásných papírů s potisky a spoustu dalších blbinek jako děrovačky a razítka. Nic z toho jsem ale na tyhle nepoužila, zde spíš zapůsobilo něco, co neodkážu popsat jinak než zběsilé malování. Nejdřív jsem totiž vytvářela pozadí a nějak jsem se do toho na první záložce opřela tím způsobem, že jsem barvy z tuby plácla rovnou na papír a pak je největším štětcem, který jsem našla, rozetřela. Vzniklý efekt se mi zalíbil, takže jsem tuto techniku aplikovala na téměř všechny (krom jedné) a druhý den jsem pak domalovala jednotlivé motivy. Tyhle záložku budou na prodej v aukci pro kočičí útulek Kočky sobě Chmelík, která proběhne nejspíš před Vánoci a do které svou troškou přispívám pravidelně.


Zářijová tvorba (3 obrázky)

23. září 2017 v 11:04 | Janie
Od začátku měsíce se snažím víc malovat, i když se někdy necítím vůbec inspirovaná. Chci se zlepšovat. Tempo mé práce není asi nijak závratné (za dva týdny asi tak čtyři obrázky), ale je to určitě posun oproti stavu, který býval, kdy jsem se někdy za celý týden nebyla schopná dokopat ani k nějaké miniaturní kresbičce, maximálně jsem si vykreslovala antistresové omalovánky. Bylo pro mě nicméně těžké malovat, když mi k tomu scházela jakákoliv motivace. Jsem lenoch a hlavně nesmírnej prokrastinátor a když mám motivovat sama sebe, často žalostně selhávám. Začala jsem tedy být na sebe trochu tvrdší a řekla si, že jestli chci někdy umět kloudně malovat, jinak než takhle to prostě nepůjde. Už delší dobu jsem se potýkala s problémem, že bez náhlého záchvěvu inspirace nejsem schopná malovat. Tohle jsem se rozhodla zlomit tak, že když nevím co, prostě si vezmu nějaký obrázek třeba krajiny nebo čehokoliv a maluju to. Realismus mi koneckonců taky nikdy nešel. A ejhle - zjistila jsem, že čím víc maluju, tím víc mě to motivuje k tomu, malovat dál. Mám tu teď dokončené ze dvou týdnů asi ty čtyři obrázky (Ačho z minulého článku + tři z dnešního), navíc mám jeden dlouhodobější na velkým plátně, který po víkendech velmi pomalu doplňuju, plus maluju malý malbičky květin do kroniky naší obce a až dopíšu tenhle článek, vrhnu se na várku záložek, kterou jsem si včera večer předchystala. Takže vlastně je moje tvůrčí nasazení teď celkem vysoký. No, konec řečí, jdeme na obrázky.


Taková maličká duhová kulička - akryl na plátně
Obrázek s motivem duhové kuličky mi ležel v hlavě už aspoň rok. Mám hrozně ráda písničku Balada o duhové kuličce od Znouze a původně to měla být taková ilustrace k té písničce, kde kulička bude zabírat většinu plátna, bude ležet v písku a na obzoru bude stát ten, kdo ji nakonec najde. Nicméně - za a) je to trochu vykrádačka klipu k tý písničce, za b) jsem během uvažování o tomhle obrázku dostala lepší nápad a místo na kuličku jsem se začala soustředit na rysa. Ve finále to tedy ilustrace k písničce vůbec není, ale to nevadí. Byl to šílenej boj. Nejdřív jsem vůbec nemohla žádným způsobem rysa načrtnout a pak pro změnu jsem nebyla schopná udělat srst tak, aby vypadala trochu k světu. V polovině jsem to už chtěla zahodit s tím, že je to k ničemu, ale rozhodla jsem se to dokončit - což bylo podle mě docela správné rozhodnutí.

Modrá kočka Ačho

13. září 2017 v 17:39 | Janie
Akryl na plátně.


Takže to jsem se takhle na intru nudila a chtěla jsem hrozně něco namalovat. Jenže jsem netušila, co by to "něco" mělo být. Vzala jsem tedy plátno a načrtla si na něj kočku. Byla to Ačho. Zase. Kdoví, proč mi tak šíleně utkvěla v hlavě. Je to taková nenápadná postavička vyskytující se, pokud je mi známo, v jedné jediné prehistorické písni Vypsané fixy. Pak se už nikde neobjevila, nikde nebyla zmíněna, letmo se mihla (byla-li to ona) v klipu k písni Duchové a pak už nic. Navzdory tomu, že je to vlastně taková nenápadná a nepodstatná postava, v mé hlavě přerostla v obrovskou osobnost, která se mi často vtírá na nejrůznější obrázky a prostě je se mnou.
Takže jsem teda měla načrtnutou kočku, celou jsem ji zamatlala modrou barvou a pak jsem tam kydla šedo - fialové pozadí. Pak to hrozně hrozně hroooozně dlouho schlo, takže jsem šla spát a vrátila se k tomu až dneska. No a samozřejmě se mi to zdálo hrozně nudné a fádní a blablabla, a taky jsem měla zase nějakou blbou náladu a byla jsem naštvaná a venku bylo hnusně a vůbec... tak jsem prostě nakydala na paletu černou barvu a celý pozadí i část Ačho jsem zakryla černým závojem. Kupodivu jsem zjistila, že se mi to celkem líbí, tak jsem přidala ještě růžovou a fialovou... a s finálním výsledkem jsem celkem dost spokojená. Dodalo to Ačho přesně tu neuchopitelnou, tajemnou auru, kterou se obestírá v mých představách, když po setmění neslyšně kráčí ulicemi San Piega.

Západ slunce nad Hradcem

8. září 2017 v 21:13 | Janie
Druhý pokus s plátnem - akryl.
Celý týden jsem na intru fotila vykloněná z okna západy slunce nad městem... je to úplně úžasný. Pak jsem jeden pěknej namalovala. Ne, že by to dopadlo zcela podle mých představ, ale nakonec celkem spokojená jsem, protože to ze začátku vypadalo dost otřesně a nakonec to není tak zlý.

Princezna

5. září 2017 v 15:53 | Janie
Každý večer vychází na mýtinu, tiše jako stín. Prochází se zářivou rosou a trhá modré kvítí, pohybuje se s elegancí lesní víly. Když padá noc, postříbří světlo měsíce a hvězd její sněhobílou srst. Bílá laň, lesní princezna...

Akryl, první pokus na plátně.

Náčrtník - červenec a srpen

23. srpna 2017 v 18:56 | Janie
Srpen sice ještě neskončil, avšak já si nějak nemůžu pomoct, takže prázdninová směs obrázků a myšlenek je zde mírně předčasně. Musím říct, že se sama divím, že se mi jaksi podařilo udržet náčrtník tak dlouho. Dřív jsem se pokoušela vést si nejrůznější deníky, zápisníky i náčrtníky, zrovna tak jako blogy, ale většinou to tak nejvýš po týdnu skončilo... a tenhle náčrtník (zrovna tak jako blog) se mi daří držet při životě už pár měsíců, a doufám, že to tak bude i nadále.

V červenci jsem ale náčrtník dost zanedbávala. Přidala jsem do něj jediný obrázek za celý měsíc, a to tento, který myslím není třeba nijak popisovat, neboť mluví za sebe:


První srpnový obrázek je tahle ryba. To jsem si tak seděla venku na lavičce, dívala se na mraky... a najednou ryba přes půl oblohy. A nejenom to, dokonce vypouštěla obláčky dýmu. Začala jsem se smát, běžela jsem domů a nakreslila to. Tak až někde potkáte osobu, co sedí na lavičce a chechtá se do nebe, tak jsem to možná já.

Kouzelný les

20. srpna 2017 v 18:46 | Janie

Poslední dobou mi tvoření moc nešlo, ale asi se to konečně povedlo zase prolomit, když jsem si začala jen tak malovat lišáka, vytahala jsem si k tomu i pastelky. Trvalo mi to hrozně dlouho, na to, že je ten obrázek ve výsledku opravdu malinkej, ale jsem s ním spokojená.

Záložky (Dračí, Kočičí, Luční)

16. srpna 2017 v 19:56 | Janie
Mám asi nějakou tvůrčí krizi nebo co. Nemám vůbec náladu něco malovat, a když jo, tak z toho vznikne absolutní kydanec (například moje ryba olejovýma barvama, kterou sem dám pro pobavení, až rozdejchám tu tragédii). V poslední době jsem vytvořila vlastně jen asi dva obrázky v náčrtníku a pár záložek. Vlastně tři.
První je Dračí. Všechny tyhle záložky vznikly v rámci experimentování s akvarelem. Tenhle efekt mám moc ráda, vznikne to nasypáním soli na ještě mokré vodovky. Taky se mi tahle záložka ze všech tří líbí asi nejvíc.


Letní tvorba (3 obrázky)

5. srpna 2017 v 20:15 | Janie
Jsem pozadu snad se vším, s čím můžu, dokonce i s výkazem práce na brigádu (a to jsem tam zatím byla jen čtyřikrát). A tak se stalo, že se mi tu nastřádaly nějaké výtvory, které jsem sem jaksi prostě zatím nedala. Tak aspoň takto dodatečně.


Jako první vznikl Páv. Pávi mě prostě okouzlují. Ve škole máme dva - pana a paní, vždycky hrozně řvou pod okny a jsou krásný. A co teprve bílí pávi... K malování bílého páva jsem se zatím nedostala, ale sem na blog už dávám po Fsteklém Páfovi druhý paví obrázek během dvou měsíců.
Tenhle konkrétní Páv vznikl po té, co jsem shlédla nevím kolik videí na Youtube, jak talentovaní a schopní lidé malují nejrůznější galaxie, mlhoviny a podobné výjevy, což mě velice nainspirovalo a tak jsem popadla vodovky a provedla jsem pár pokusů. Tohle je jedn z nich. Dopadl trochu jinak, než jsem to měla namyšlené, ale takhle se mi to možná líbí i víc, než původní plán.

Legendární ledňáčci (+video)

24. července 2017 v 18:02 | Janie
Po delší době sledování všech možných kreativních lidí na Youtube jsem si řekla, že ačkoliv moje díla nejsou až tak dokonalá, mohla bych taky zkusit natočit svůj tvůrčí proces. A hned jsem se na to vrhla. Bohužel nedisponuji v současné době stativem, takže to je celý natočený tak z trochu blbýho úhlu, avšak věřte mi, byl to ten nejlepší, jaký jsem dokázala vytvořit se svými omezenými prostředky.
Legendárnímí ledňáčky už jsem se jednou inspirovala, mám ten obrázek v květnovém náčrtníku. Jenže ten se mi moc nelíbí, nebo si spíš myslím, že se to dalo zvládnout mnohem líp. Navíc ty obrázky jsou v náčrtníku takový zastrčený a schovaný a zrovna tenhle jsem měla chuť vytáhnout trochu na světlo, tudíž jsem opět malovala ledňáčka, tentokrát však "znovu a lépe".


Starší obrázky

21. července 2017 v 21:53 | Janie
Dneska jsem si zakládala novější výtvory do desek a vykoukly na mě starší obrázky, o kterých jsem si řekla, že by si také zasloužily vystavit na blog. Narazila jsem jako vždycky taky na prastaré kuriozity, nad kterými se vždycky pobavím a řeknu si, že i když moje tvorba není dokonalá, určitý pokrok jsem přece jen učinila.
Většina obrázků je z období únor - březen. Skoro všechny jsem pak strčila do výtvarné soutěže našeho intru, kde jsem nevyhrála vůbec nic, ale to nevadí. Byla tam obrovská konkurence a nádherné výtvory.
A teď už k samotným obrázkům.


Žeň koně!
Víte, jak vypadá znak Pardubic? Chudák rozpůlenej bělouš? No tak na ten jsem se podívala a bylo to. Viděla jsem to. Můj mozek pracuje zvláštním způsobem, kterej je docela fajn, i když je to občas náročný.

Oceán v hrnečku

16. července 2017 v 18:19 | Janie

Bílý jelen

13. července 2017 v 18:21 | Janie

Where is my mind?

10. července 2017 v 20:38 | Janie
Your head will collapse,
but there's nothing in it
and you'll ask yourself:
"Where is my mind?"

Náčrtník - červen

6. července 2017 v 10:00 | Janie
Ani v červnu můj náčrtník, sběrník nápadů, myšlenek a blbostí nezahálel, ačkoliv jeho náplň není tak bohatá jako v květnu. Zejména proto, že se nás ve škole snažili všemožně zničit a odrovnat, takže jsem nakonec jenom zdechle ležela na intru a nechtělo se mi vůbec nic kreslit. Následně jsem si připadala blbě, že jsem už dlouho nic nenakreslila, takže jsem zvedla svůj línej zadek a vzešlo z toho to, co vzešlo.

Co jsi zač?

5. července 2017 v 18:11 | Janie
Co jsi, proč tu jsi a co chceš?
Malováno tradiční směsí akrylových barev, anilinek a všeho.


Samozřejmě to dopadlo úplně jinak, než mělo, ale vesměs jsem spokojená. (Kromě toho, jak je to opět tragicky vyfocené, ale nemůže být všechno super žeano)

Z náčrtníku za květen

3. června 2017 v 21:34 | Janie
Nedávno donesla ségra ze školního plesu dva A4 nelinkované sešity, že je vyhrála v tombole. Tak jsem si jeden zabavila pro sovje účely a začala si do něj kreslit. Stala se z toho taková skládka nápadů, útržků myšlenek nebo písniček a tak. Nekreslila jsem tam sice pravidelně každý den, tak toho za ten měsíc nevzniklo zase tak moc. Ale moje spolubydlící na intru mě i tak na základě těchto kresbiček začaly obviňovat, že jsem depresivní člověk, co poslouchá depresivní hudbu a pak to takhle dopadá. Nedá se jim to vymluvit. Ale upřímně už taky trochu začínám chápat, proč mi občas dělá problém vysvětlit lidem, že fakt jsem v pohodě.


Při prohlížení konkrétně téhle kresbičky si spolubydlící strhla strup a už z ní taky stříkala krev (fajn, přehnaně to dramatizuju). Hrátky osudu holt. A když od malička posloucháte takový písničky, tak se pak není čemu divit, že máte co vysvětlovat, i když vám to přijde úplně normální.


Vzhledem k tomu, že mám dva mladší sourozence, tak se s nima dívám na pohádky. Naši oblíbení jsou medvědi, co se potkali u Kolína. No a celá tahle blbinka vznikla na základě toho, že jsem si nakreslila rybku se smutnýma očičkama. A jak známo, ryba, co má smutný očička, není žádná ryba, ale princezna zakletá!


Fénix

26. května 2017 v 19:21 | Janie

Fsteklý Páf

15. května 2017 v 21:16 | Janie
Fsteklý páf se pořád dívá. Dívá se i když si každej myslí, že se nikdo nedívá.

Kšá!

8. května 2017 v 21:37 | Janie

V čistírně peří jsou predátoři

14. dubna 2017 v 23:06 | Janie
V čistírne pěří jsou predátoři připravený na to sebrat ti z hlavy poslední zbytky představ, tady je máte.

Když se mě někdo ptá, kde beru nápady na obrázky, je pro mě dost těžké odpovědět. Většinou se to tak prostě nějak stane. Třeba člověk sedí na záchodě a najednou bum, super nápad! Nikdo mi to nevěří, ale já fakt nekecám.
Často mě ale taky inspirují písničky. Čistírna peří je podle mě hodně dobrá a když jsem jí nedávno poslouchala v autobuse cestou na intr, tak jsem v hlavě najednou úplně viděla tenhle obrázek. A pak už to jelo- sluchátka, Centropen, černá tempera a červená propiska. A bylo. Vlastně jsem si vymyslela celej animovanej klip, ale do toho se asi pouštět nebudu. I když...

(omlouvám se za kvalitu, ale z mobilu bohužel víc nevymáčknu)
 
 

Reklama