Hudba

Den 2. - Má nejméně oblíbená píseň

23. července 2017 v 9:00 | Janie
Tohle bylo narozdíl od oblíbené písně velice snadné rozhodnutí. Píseň, která ve mně vyvolává touhu vraždit a zabíjet? Toulavá od Sebastiana. Já jsem relativně nekonfliktní člověk, fakt. Většinou jsem nasraná jenom vnitřně. Řekla bych, že jsem i tolerantní. Ať si každej poslouchá, co se mu líbí, většinu písniček prostě přežiju... ale tohle je jedna z těch, které mě prostě strašlivě vytáčí. Celý mi to přijde pitomý - text, zpěv, hudba. Tento můj názor se již dotknul spousty lidí, nicméně se za něj vůbec nestydím. Tohle fakt není můj šálek čaje. Vzpomínám si, jak jsme na sportovním kurzu měli táborák, spolužačka hrála na kytaru Nirvanu a E!E, bylo to moc fajn... a pak tu kytaru dostala do ruky nějaká jiná holkam, začala hrát Toulavou a bylo po atmošce. Tím okamžikem pro mě táborák skončil...

Den 1. - Má oblíbená píseň

22. července 2017 v 21:34 | Janie
Tak tohle je zatraceně těžká otázka. Oblíbená píseň? Těch já mám fakt dost... mění se podle nálady, kolikrát i podle počasí. Vybrala bych jich tak asi deset, minimálně, omezit se jenom na jednu je dost náročný úkol. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro Detaily od Vypsané fixy. Konec konců tuhle kapelu tady na blogu omílám pořád dokola, a to přitom nejsem žádný fanatik, jen to tak prostě je. Pro mě tahle píseň je srdcová záležitost. Vždycky ve mně vyvolává takovej zvláštní smutně veselej pocit. Často ji poslouchám v autobuse, tak ji mám spojenou s cestou domů. Líbí se mi ji poslouchat a přitom sledovat, jak za sebou necháváme paneláky, lidi, smog a celý město. Když jsem Detaily slyšela poprvé naživo, loni v listopadu v Sádku u Poličky, málem jsem si vykřičela hlasivky a byla to nádhera.
Hrdinové nekecaj a jdou do tmy.

Hudební výzva

22. července 2017 v 21:18 | Janie
Tak jsem se rozhodla. Už delší dobu vídám tuhle výzvu na různích blozích a rozhodla jsem se taky zapojit. Já totiž hrozně ráda píšu o hudbě a takhle moje kecy alespoň dostanou nějaké téma a strukturu. Hurá! I když, nevím, mám - li se radovat, asi bude docela těžké neopakovat kapely, čemuž bych se ráda vyhnula. Kdyžtak budeme všichni dělat, jakože nic. No a též se budu snažit to sem házet pravidelně, tedy každý den (zřejmě si to budu muset předchystávat). Docela se těším, co z toho nakonec vznikne.

Témata:
EDIT (druhá část)
  • Den 31. - písnička, která vyvolá skryté emoce
  • Den 32. - písnička, která mi zvedne náladu
  • Den 33. - písnička, která změnila můj pohled na svět
  • Den 34. - písnička, jejíž text mě ohromuje
  • Den 35. - oblíbený instrumentál
  • Den 36. - písnička, nad jejímž textem se rozpláču
  • Den 37. - písnička, která mi něco připomene
  • Den 38. - oblíbený soundtrack
  • Den 39. - píseň, kterou si nejčastěji zpívám
  • Den 40. - písnička v jíné řeči než česky nebo anglicky, která se mi líbí
  • Den 41. - píseň, která mi pomohla vstát, když jsem upadla
  • Den 42. - písnička, která se mi nejdřív nelíbila
  • Den 43. - oblíbená taneční píseň
  • Den 44. - písnička, kde mě překvapila přítomnost určitého hudebního nástroje
  • Den 45. - písnička, na které se mi líbí její originalita
  • Den 46. - píseň, která mě dokáže uklidnit
  • Den 47. - cover, který se mi líbí víc než originál
  • Den 48. - moje aktuální vyzvánění
  • Den 49. - píseň, která je v poslední době populární a nesnáším ji
  • Den 50. - píseň, jejíž klip mě uchvátil
  • Den 51. - písnička, u níž můžu uvolnit svůj vztek
  • Den 52. - písnička, u které se musím usmívat
  • Den 53. - píseň stará aspoň 20 let
  • Den 54. - písnička, která se mi vybaví, když se řekne samota
  • Den 57. - písnička, kterou bych nazvala legendární
  • Den 58. - dvě písničky, jejichž klipy mají něco společného

Chvilka keců o koncertech

1. června 2017 v 19:43 | Janie
Článek prakticky bez pointy od člověka, co hudbě rozumí jak koza petrželi

V životě jsem nebyla na velkým koncertě. Velkým myslím prostě takovou tu typickou monstrózní akci, jako byli teď třeba Rammsteini (kam jsem sice chtěla, ale lístky už nebyly). Jak nad tím ale přemýšlím, nijak mi to nechybí. Stejně drtivá devadesátiprocentní většina mých oblíbených kapel hraje v normálních klubech a je to možná ještě lepší, než nějaká brutální monstr akce s tisíci lidí. Moje mamka teď byla v Brně na Kiss, a nakonec stejně byla mnohem šťastnější z koncertu Znouze, kde bylo třeba kolem stovky lidí. Proč? Protože Znouze je nejlepší. Nevím. Ale prostě je v tom mnohem víc energie, mnohem víc blízkosti, když je tam těch lidí stovka a člověk stojí kousek od podia, než když je někde deset tisíc lidí a vy vidíte kapelu jako nějaký poskakující mužíčky v dálce. A - nemyslím to teď samozřejmě na všechny - ty veliký kapely, co zaplňujou stadiony, mi kolikrát přijde, že do toho hraní ani nedají tolik. Ono totiž nakonec vůbec dle mého názoru nezáleží na tom, kolik je tam lidí, záleží na tom, jaká atmosféra se tam vytvoří. Jeden z nejlepších koncertů, na kterém jsem byla, byl před čtyřmi lety koncert Znouze ve Svitavách. Kolik tam bylo lidí? Maximálně dvacet. Maximálně. Všichni jsme stáli v první řadě. A bylo to perfektní. Všechno bylo v pohodě. Taková hodně přátelská atmosféra.
Znouzí koncerty se tímhle ale tak trochu vyznačujou. Mám pocit, že ta kapela kolem sebe dokáže šířit takovou fajn auru. A to nejen na koncertech. K urovnávání sporů ségra vs. brácha o to, kdo co bude poslouchat, používám ZNC pravidelně. Spor obvykle začíná stylem ségra- Bad Religion a brácha- Casualties a končí: "Tady máte Znouzi a nehádejte se." A jejich koncerty jsou antidepresiva. Zaručeně fungující. Navíc jsem z nich posbírala spoustu suvenýrů. Například prasklou basovou strunu, dvě trička, podepsanej pohled (ke kterýmu se pojí krátký a veselý příběh o tom, jak nás gorily chtěly zahnat na útěk a my byly zachráněny chrabrým Démou) a tak... Taky jednou celá naše trojčlenná výprava dostala písničku. Jen tak, že se nějak domákli, že jsme jeli támhle nějakých dvacet kiláků na koncert, tak nám věnovali píseň o cestování. Jestli tohle není krásný, tak už nevím co.

Balvani na koncertech

21. dubna 2017 v 22:53 | Janie
Skoro před měsícem (přijde mi to jak včera) jsme s kámoškou vyrazily na koncert (na Vypsanou fixu, ale to momentálně není tak podstatné... ale jo, je). Stály jsme úplně vepředu v první řadě, avšak já měla tu smůlu, že jsem se nějak octla mezi dvěma balvany. Nevím, jak bych je jinak nazvala, prostě balvani- stáli tam s kamenými xichty dvě hodiny. Je teda možný, že se občas hejbali, já je zase tak intenzivně nesledovala, avšak když jsem se na ně podívala, tak tam prostě trčeli a vypadali, jako že by nejradši byli úplně někde jinde. Takže to z mého pohledu vypadalo asi takhle, akorát se mi do obrázku z druhé strany vedle mě nevešel druhej balvan:

 
 

Reklama