Listopadové střípky

11. listopadu 2017 v 22:58 | Janie |  Svět přes objektiv
Listopad je takovej vlezlej měsíc. Skoro se tváří, jako by chtěl zůstat navždy. Já má aspoň vždycky takovej pocit. Je unavující. Člověk má před sebou jenom vyhlídku nekonečné zimy, která leze i pod tři vrstvy oblečení a říká: "Takhle bude už navždy, nafurt a napořád." Nakonec vždycky přijde jaro, ale v listopadu vypadá jaro milión let daleko.


"Listopad je ten měsíc, kterej je navíc," říká Domm, když stojíme o půl jedenáctý v noci na svitavským náměstí a snažíme se vymyslet způsob, jakým zabít čas v tomhle mrtvým městě. Přistihnu se, že trochu teskně myslím na Hradec, kde se aspoň něco děje. Jenže Svitavy jsou Svitavy. Tam se neděje nic. Rozhodneme se, že si teda zajdem aspoň na benzínku pro bagetu. Došly jsme tam ve 23:01 a benzínka zavírala ve 23:00. Rezignovaně jsme zaklely a bába za oknem se na nás dívala jako na nebezpečné devianty.


Listopad. Běhám venku s foťákem, ale popravdě - ne zas tak moc. Moc se mi nechce ven, protože je tam kosa a bahno. Jsem prostě líná.



Hrozně často vzpomínám na léto. Strašně. Na On the road a na Brněnec a na to, jak pomalu skončil můj dosud jediný vztah. Všichni se ptaj: "Už někoho máš?", ale já si to zatím ještě ani nesrovnala v hlavě, natož abych si někoho našla. Proboha, však já nepotkala někoho novýho už strašně dlouho, a skoro se zdá, že z těch, které jsem potkala dřív, už jich zbylo hrozně málo.


Žádný koncerty a kulturní akce nejsou na obzoru. Utekl mi koncert Fixy v Hradci. Seděla jsem na intru a snažila se vymyslet, jak to udělat, abych dostala dlouhou vycházku, zatímco kilometr ode mě už se nejspíš zvučilo. Pak jsem šla radši spát a jen kousek vedle lidi, kteří měli víc štěstí, pařili a užívali si světa. Utečou mi i všechny jejich ostatní koncerty. Mám malou dojezdovou vzdálenost. Utekl mi koncert Znouze v Moravský na konci října. Uteče mi Priessnitz v Litomyšli na začátku listopadu. Je to totiž čtvrtek a hrozně mě to sere, protože je to Priessnitz a protože jsem tam fakt chtěla.


Miuška má narozeniny. Tři roky. Přála jsem jí k nim, ale vůbec ji to nezajímalo. Víc ji zajímal šíleně smradlavej kus sušený ryby v mojí ruce. Někdy by se mi taky líbilo být pes.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama