První týden školy

8. září 2017 v 21:48 | Janie |  Z deníčku
Bodové shrnutí mého návratu do víru města aneb co jsem zjistila, připomněla si, podělala atd.:
  • Když jsem přijela na intr, mé dvě spolubydlící už tam byly a nechaly mi tu nejhorší postel.
  • Navíc jsem dostala noční stolek s nesvítící lampičkou, což je fakt nespravedlivý, protože jsem jediná, kdo si po setmění čte.
  • Hej hej, instantní kaše se vážně nedá žrát. Ale když je hlad, tak jo.
  • Sedmý patro je úplně SKVĚLÝ! Ale sedět u okna v pošmourném podvečeru, poslouchat Joy Division a dívat se na světla sídliště v dáli je dost depresivní. Stejně jsem to ale pořád dělala.
  • Ukázalo se, že ta moje nejhorší postel je jediná, která není rozbitá a taky jediná, na kterou dosáhne wi-fi signál. Muhaha.
  • Hned v pondělí jsem se skvěle uvedla výkřikem: "LENIII!" na celý terminál, když jsme dobíhaly trolejbus a jeho dveře nás rozdělily tím stylem, že já jsem zůstala venku a Léňa vevnitř.
  • Zjistila jsem, že naše škola je furt stejná, akorát máme letos horší rozvrh a učitele.
  • Zapomněla jsem úplně všechno, co jsem se kdy naučila.
  • Podařilo se mi koupit si bílý plášť za deset korun, tak jsem ho dala slečně, které jsem ten její na konci roku ztratila.
  • Když jsme se poklidně dívaly na pokoji na Dr. House, proběhl požární poplach, který jsme neslyšeli, protože na celém sedmém patře nefungujou hlásiče. Takže celej intr v panice vybíhal na ulici a my jsme si nevzrušeně žraly brambůrky.
  • Ti prváci jsou rok od roku menší nebo co.
  • Na intru změnili systém snídaní a svačin, takže jsem měla hlad jak somálskej čokl. Což je na jednu stranu dobře, protože se snažím míň žrát.
  • Oprava lampičky trvá čtyři dny.
  • Už nikdy nebudu ošklivě mluvit o bagetách.
  • Jakmile se vám jednou dostane pod kůži, je Dukla vozovna hrozně návyková kapela. Užila jsem si krásný čas strávený nekonečným poslechem, problém ale je, že se mi pak v noci matlaly psychotický sny o tahacích harmonikách a vůbec jsem se nevyspala.
  • Hradec je furt stejnej, ale letos je nějak snesitelnější.
  • Po opravě lampičky jsem si konečně deset minut četla a pak vypadl proud v celé budově. To jako fakt?
  • Při poučení o bezpečnosti na praxích jsme se dozvěděli nejrůznější bizarní příběhy o tom, co všechno se může stát a všichni jsme slíbili že my budeme lepší a nic neprovedeme. Zajímalo by mě, kdo tomu ještě věří.
  • Zjistila jsem, že letos fakt nebudu moct chybět, protože jinak mi z toho po návratu hrábne. Žádné svévolně prodloužené víkendy zřejmě už nebudou.
  • Motorkáři... tyvole, můžete si ty svoje mašiny tůrovat jinde, než pod našima oknama?
  • Nové jízdní řády autobusů se vytvoří tak, že vezmeme ty staré a vyškrtáme z nich třičtvrtiny spojů.
  • Navíc nové autobusy nahradíme starými křápy, ve kterých není ani jedno otevíratelné okno, neřkuli klimatizace, takže polovina cestujících dorazí domů s poškozeným mozkem od nedostatku kyslíku.
  • Jo a taky dáme v jeden čas na jednu zastávku tři autobusy, aby nikdo nevěděl, do čeho má nastupovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Siren Siren | E-mail | Web | 9. září 2017 v 12:09 | Reagovat

Achjo, škola. Ještě, že mám letos konečně už klid od školy. :D nezávidím vám to vůbec. Je to čindál horší

2 Jane Jane | Web | 9. září 2017 v 16:06 | Reagovat

[1]: Je to záhul, ale člověk to nějak nakonec musí zvládnout :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama