Den 42. - Písnička, která se mi nejprve nelíbila

28. září 2017 v 9:00 | Janie |  Hudba
Když se mi něco líbí napoprvé, obvykle mi to nevydrží moc dlouho. Existují výjimky, samozřejmě, ale z mé zkušenosti když nějaké nadšení hodně rychle vzplane, tak obvykle taky rychle dohoří. Tak jsem před pár lety prolítla šíleným obdobím Green Day, prosvištěla kolem Rammsteinů i Iného kafe... to všechno jsou kapely, které mě nadchly a za chvíli bylo ticho po pěšině. Naproti tomu u spousty kapel, které mě chytly tak nějak dlouhodoběji, jsem si ze začátku říkala: "Co to má jako bejt?" Jmenuju namátkově třeba Pixies nebo Dog eat dog nebo - a tím se dostáváme k dnešnímu výběru - Priessnitz. Donedávna jsem neměla sebemenší tušení, že něco jako Priessnitz vůbec existuje. Ale ó ano, existuje... a je to sakra dobře, že existuje. Před On the road jsem si pouštěla nějaký jejich písničky a zpočátku jsem pociťovala dost smíšené pocity. Poslouchala jsem dvě písničky - Jaro a Děláže a říkala si: Co je to? Proč je to takový nijaký? Má to bejt přece silný! Jenže nijaký to bylo jenom zdánlivě, na povrchu. Je tam takový to kouzlo, co člověk odhalí až po chvíli. Ta síla je až pod tou šlupkou. A já to v hloubi duše cejtila a tak jsem se k Priessnitz pořád vracela a hledala... a našla. A potom mě to vzalo jako ta řeka. A ten koncert na On the road... tak to byla normální magie. Asi jeden z nejsilnějších koncertů, na kterým jsem byla. Ne-li nejsilnější.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama