Den 37. - Písnička, která mi něco připomene

23. září 2017 v 21:12 | Janie |  Hudba
Spousta písniček mi něco připomíná. Některý už nemůžu ani normálně poslouchat, upřímně. Protože pak se třeba začnu strašně smát. Třeba klasická táboráková Tři kříže mi vždycky připomene, jak jsem si na táboře sušila mokrý věci z řeky a málem si spálila tričko a boty. A jak se mi Tuleň kvůli tomu vytlemil. A že mám z tý řeky doma v krabičce spoustu modrých kamenů. A taky že je to nejkrásnější místo na světě a kdoví, jestli se tam ještě podívám.
Ale vybrala jsem jinou. Nirvana mi vždycky strašně připomeně moji nejlepší kámošku Pandu. Já nevím proč. Prostě tak. Panda ji má ráda a já taky. Panda je člověk, se kterým se znám už od školky a vždycky spolu zažijeme úplně ty největší úlety.
Namátkově - jsme na školním výletě v nějakým chrámu, kde si každej může zapálit svíčku. Mě sirka dohoří až k prstům a já ji s výkřikem odhodím, načež stále hořící sirka dopadá Pandě na zápěstí. Aj, takových jmen jsem nikdy potom ani předtím nedostala.
Čekáme ve vestibulu základky, až nám pojede autobus domů, jenže on žádnej nejede. A pak sedíme v autě našeho dějepisáře a máme dojem neskutečna, že na nás někdo z tý hrozný budovy byl tak hodnej a vzal nás domů.
Jdeme temným listopadovým večerem po Sádku, hledáme klub, kam jdeme na koncert, jsme úplně ztracený a když tam nakonec dojdem, tak se Panda hrozně bojí pankáčů. Nakonec tam stojíme za sloupem, pijem kofolu a shodnem se, že Visáči se nám naživo vůbec nelíbili a že máme hlad.
Sedíme na zastávce, pijem růžový víno z petflašky, posloucháme Green Day a já pořád dokola opakuju, že tuhle písničku jsem neslyšela roky a že jsme úžasný lidi. Pak jdeme z náhlého popudu úplně ožralý do kravína, hladíme si tam telátka a všechno je krásný, všechno je fajn (až do chvíle než jsem se tam vypleskla na cestě a Panda se mohla dorvat smíchem).
Jedeme vlakem na výlet a tlemíme se tak mocně, že přejedeme zastávku a musíme vystupovat až v další vesnici a pak jít třičtvrtě hodiny pěšky po té úplně nejmíň přehledné silnici na světě.
Sedíme v Albertu, pijem kafe z automatu za pět korun a pozorujem lidi. A smějem se jim.
Panda je nejlepší. Nevím, jak je možný, že my dvě si tak rozumíme, ale je to tak a to je hlavní. Osudové souznění, víšco.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama