Barvy v šedém městě

12. září 2017 v 20:20 | Janie |  Svět přes objektiv

Včera pršelo. Hradec vypadal šíleně smutně a šedivě. Seděla jsem u okna a dívala se na to sídliště. Pořád se na něj dívám, přitahuje moje oči. Paneláky mě kdoví proč lákají odjakživa. Ne zrovna k bydlení, ale dívat se, přemejšlet... to jo. Dávají mi vždycky možnost uvědomit si, jak hrozně prťavá a bezvýznamná jsem tady, v betonové džungli. Ve spojením s tím deštěm a se spoustou věcí, které mi letěly hlavou to dalo dohromady celkem dost zádumčivou náladu. "Už se nečum na ty baráky, nebo začneš brečet," nakázala jsem si a odtrhla se od okna.
Pak přišly barvy.


Slunce potrhalo mraky, ze kterých rázem přestalo pršet a začal krásný západ slunce. V takových chvílích se mi tady i líbí.



Pokoj v sedmém patře se asi ani nedá dost vynachválit. Strašně ráda sedím u toho okna a jenom se dívám. Vydržela bych to hodiny. Vyvolává to zvláštní pocity - člověk je při tom smutnej, ale takovým způsobem, který je až příjemný. Těžko to vysvětlit. Třeba to někdo znáte.


Pak jsem se podívala na druhou stranu a uviděla duhu. A tak, pokud jste právě šli po ulici pod intrem, jste mohli spatřit jistého blázna, co v sedmém patře mává foťákem a řve: "HELE, LENI, DUHA!" Jo. Začínám to tady mít asi ráda. Sama se divím, ale je to tak. Možná si konečně třetím rokem tady začínám zvykat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama