Září 2017

Den 44. - Píseň, která mě překvapila přítomností určitého hudebního nástroje

30. září 2017 v 9:00 | Janie |  Hudba
Takže - jsem člověk, kterej poslouchá leccos. Jsem zvyklá na saxofony, trubky, klávesy, harmoniky tahací i foukací, ani klarinet mě moc nezaskočil. No a... no a najednou housle. Housle tyvole. Jo. Ty mě překvapily a nejvíc mě překvapilo, že to funguje velice dobře. To byl ten největší div. Liguére jsou fajn, i když tahle písnička je dost, eh, zajímavá.


Nakresli to znova

29. září 2017 v 19:42 | Janie |  Tvořím
Aktuální téma týdne mě navedlo k tomu po dlouhé době se probrat svými staršími pracemi. Popravdě, občas to jsou fakt klenoty, hlavně když si vzpomenu, jak hrozně jsem na ně tehdy byla hrdá. Jak jsem se nořila do větších a větších hlubin svých desek, objevovaly se větší a větší podivnosti (občas i hrůzy), až jsem se dohrabala až na dno a tam byla ona. Koza Mé. Asi pět let starý obrázek.

Tuším že se jmenoval Mé na okraji Pastelkového háje. Pokud na obrázku skoro nic nevidíte, vězte, že nejste sami. Kreslila jsem to asi ve dvanácti letech a hrozně jsem ten obrázek měla ráda. Při zpětném pohledu netuším vůbec proč, samozřejmě. Koza Mé je postavou, kterou jsem si vytvořila sama a často jsem tehdy vymýšlela nejrůznější příběhy a příhody, které zažila. Takových postaviček jsem si stvořila mnohem víc, vzpomenu si teď narychlo akorát na kozla Kteraka a koně Jabloňáka (ten byl mimochodem celej modrej a rostly na něm jabka). No a jak jsem se tak na to dívala, napadlo mě: "Hele, to by mohlo být zajímavý zkusit to udělat znovu. K jakýmu posunu od tý doby došlo." A jak jsem řekla, tak jsem udělala.

Den 43. - Oblíbená taneční píseň

29. září 2017 v 9:00 | Janie |  Hudba
Hahaha. Ne, fakt. Taneční píseň? Já žádnou neznám. Pokud nepočítáte pogo jako tanec.
Fajn, kašlu na to tahle výzva je úplně na prd.
Ne jako fakt, co to jsou za otázky?
Já jsem debil, že jsem se do tohohle pouštěla. Měla jsem to ukončit už dávno.
No. Tak teda. Po hloubání a bádání jsem ze své mysli vyhrabala tuhle odrhovačku. Nevím, jestli je to taneční píseň, ale ten tanec, co k ní patří, jsem tancovala mnohkrát na mnoha místech (obvykle na pozici křoví). Možná si tu zaslouží taky svoje místo, pojí se s ní zajímavé vzpomínky, například na to, jak jsem na ni tancovala s Pandou na plese jedné nejmenované školy, bouraly jsme tam všechny ostatní lidi a málem se pochcaly smíchy. Zlatý časy. Ach.


Když se podzim předvede

28. září 2017 v 20:25 | Janie |  Svět přes objektiv
Dnes bylo krásné podzimní ráno. Všude ležela mlha a louka se třpytila rosou. Vyběhla jsem z domu jen letmo ustrojená, aby mi to neuteklo těsně před objektivem.


Abychom se celý den neváleli doma, vyrazili jsme na rodinný výlet do Javoříčských jeskyní. Předtím jsme ale měli malou zastávku v Moravské Třebové, kde měla mamka nějaké zařizování a já jsem vyfotila pár fotek rána ve městě. Moc města na nich ale není.



Den 42. - Písnička, která se mi nejprve nelíbila

28. září 2017 v 9:00 | Janie |  Hudba
Když se mi něco líbí napoprvé, obvykle mi to nevydrží moc dlouho. Existují výjimky, samozřejmě, ale z mé zkušenosti když nějaké nadšení hodně rychle vzplane, tak obvykle taky rychle dohoří. Tak jsem před pár lety prolítla šíleným obdobím Green Day, prosvištěla kolem Rammsteinů i Iného kafe... to všechno jsou kapely, které mě nadchly a za chvíli bylo ticho po pěšině. Naproti tomu u spousty kapel, které mě chytly tak nějak dlouhodoběji, jsem si ze začátku říkala: "Co to má jako bejt?" Jmenuju namátkově třeba Pixies nebo Dog eat dog nebo - a tím se dostáváme k dnešnímu výběru - Priessnitz. Donedávna jsem neměla sebemenší tušení, že něco jako Priessnitz vůbec existuje. Ale ó ano, existuje... a je to sakra dobře, že existuje. Před On the road jsem si pouštěla nějaký jejich písničky a zpočátku jsem pociťovala dost smíšené pocity. Poslouchala jsem dvě písničky - Jaro a Děláže a říkala si: Co je to? Proč je to takový nijaký? Má to bejt přece silný! Jenže nijaký to bylo jenom zdánlivě, na povrchu. Je tam takový to kouzlo, co člověk odhalí až po chvíli. Ta síla je až pod tou šlupkou. A já to v hloubi duše cejtila a tak jsem se k Priessnitz pořád vracela a hledala... a našla. A potom mě to vzalo jako ta řeka. A ten koncert na On the road... tak to byla normální magie. Asi jeden z nejsilnějších koncertů, na kterým jsem byla. Ne-li nejsilnější.


Den 41. - Píseň, která mi pomohla vstát, když jsem upadla

27. září 2017 v 9:00 | Janie |  Hudba
Takže dnesa zas jednou Fixa. Kapela, kterou tu na tomhle blogu zmiňuju tak často, že už musím vypadat jako úplnej magor. Ale to je mi tak nějak úplně jedno, víte? Když mi je blbě, tak je to vždycky Fixa. Úplně instinktivně si zacpu sluchátkama uši a první volba jsou obvykle Čtyři slunce. Protože je tam ta věta: Vlnovka se zvedne. Bude to zase dobrý. Tu písničku mám hodně ráda. Letos v březnu na koncertě v Litomyšli jsem stála v první řadě a velice intenzivně jsem si tu písničku prožila. Pamatuju si to úplně přesně. Byla jsem tam s kámoškou, která Fixu nikdy neslyšela a když koncert skončil, vyšly jsme ven, ona mě objala a děkovala mi, že jsem ji tam vzala s sebou. Tak třeba proto je tady furt omílám. Je to pro mně určitým způsobem důležitý. Prostě.

A film jsem taky viděla. Třikrát.

Den 40. - Píseň v jiném jazyce než čeština a angličtina, která se mi líbí

26. září 2017 v 9:00 | Janie |  Hudba
Nad tímhle jsem hrozně přemýšlela. A propadla jsem popravdě trochu zoufalství, protože valná většina kapel, které poslouchám, je českých, další obrovská část zpívá anglicky, švindlovat tady se slovenskýma kapelama mi přišlo dost ubohý, na notoricky známé Rammsteiny jsem si samozřejmě ani nevzpomněla... Nedokázala jsem na nic přijít prostě. Vzpomněla jsem ci na francouzské La Fraction, které ale moc nemusím Už jsem přemejšlela i nad tím, že si asi budu muset poslechnout tu moldavskou šílenost, co mi tady roky leží, a pak přestírat, že se mi to líbí. Nakonec se mi ale doslova rozvítilo - no co jinýho bych sem měla dát, než ruské Purgen? Mimochodem tohle je hodně oblíbená písnička mého brášky. Mě se taky líbí, o tom žádná, ale divokému obývákovému pogu tříletého dítěte se nikdy nebudu moct vyrovnat. Tomu se nemůže rovnat nikdo (snad s výjimkou jinýho tříletýho dítěte).


Den 39. - Píseň, kterou si nejčastěji zpívám

25. září 2017 v 9:00 | Janie |  Hudba
Tahle písnička mi hraje v hlavě už kdovíjak dlouho. Je strašlivě chytlavá a hrozně mě baví. Vyvolává ve mně otázku - jak dlouho může člověk chodit okolo kapely, kterou jednou bude mít rád, a říkat si: "Eh, nějaký cvoci s harmonikama, nezájem." No, tak tohle teď vyznělo dost ošklivě, žejo. Jenže - přesně takhle jsem to měla já s kapelou Dukla Vozovna. Byli jsme třeba někde, kde hrála nějaká kapela a po nich Dukla. "Budem čekat na Duklu nebo jedem dom?" "Jedem dom," řekla jsem já a jeli jsme dom. Pak jsem byla před asi třemi lety na Brněnci a když oni hráli, tak já jsem nepochybně seděla někde u stolu zády k pódiu, cpala se klobásou a vůbec neposlouchala. A přitom jsem měla sakra tolik šancí si je poslechnout, uá, já jsem ale blbec. Letos jsem ale konečně poprvé zcela zaznamenala jejich existenci a poté, co jsem je viděla nejdřív na Brněnci a potom na On the road, pak je poslouchala na Youtube a následně strávila dvouhodinovou cestu autobusem jejich dalším poslechem... jo, jsem fakt blbec. Mohla jsem je poslouchat už mnohem dřív. No nic. Lepší pozdě, než nikdy.


Nová várka záložek

24. září 2017 v 19:44 | Janie |  Tvořím
Od záložek jsem teď měla trochu pauzu a popravdě jsem se trochu flákala, protože všechny staré se ještě neprodaly a tak se mi jich tady povalovalo povícero. K záložkám se ale vracím ráda. Je to něco úplně jiného, než když maluju něco na velký formát a můžu se na nich taky víc vyřádit - mám na to doma spoustu krásných papírů s potisky a spoustu dalších blbinek jako děrovačky a razítka. Nic z toho jsem ale na tyhle nepoužila, zde spíš zapůsobilo něco, co neodkážu popsat jinak než zběsilé malování. Nejdřív jsem totiž vytvářela pozadí a nějak jsem se do toho na první záložce opřela tím způsobem, že jsem barvy z tuby plácla rovnou na papír a pak je největším štětcem, který jsem našla, rozetřela. Vzniklý efekt se mi zalíbil, takže jsem tuto techniku aplikovala na téměř všechny (krom jedné) a druhý den jsem pak domalovala jednotlivé motivy. Tyhle záložku budou na prodej v aukci pro kočičí útulek Kočky sobě Chmelík, která proběhne nejspíš před Vánoci a do které svou troškou přispívám pravidelně.



Den 38. - Oblíbený soundtrack

24. září 2017 v 9:00 | Janie |  Hudba
Toto bude stručné, snadné a jasné. Můj nejoblíbenější soundrack je ten z Pána prstenů. Je naprosto geniální a miluju ho, miluju i ten film a nejvíc ze všeho miluju knížky. Tak. To je celý.