Unavená

3. srpna 2017 v 21:59 | Janie |  Píšu
"Měla jsem krásný den a najednou... lidi."

Nastoupila jsem na brigádu. Je tam spousta ženských, které mě znají, ale já je vůbec ne. Jedna z nich je se mnou prý do rodiny, ale já jsem přesvědčená, že jsem ji nikdy neviděla. A to jsou úplně ty nejhorší situace. "A tys vyrostla, a jak se má mamka a co bráška..." A maminka se má dobře a bráška se má dobře a jo, vyrostla jsem... Unavuje mě to. Unavujou mě srazy a oslavy, kde člověk musí sedět, blbě se nasmívat a snášet přiblblý vtípky. A musí to nějak vydržet, tak žere chlebíčky, pije víno a doufá, že už brzo bude moct odejít.
"Pojeď se mnou na oslavu. Odjedem v sobotu ráno a vrátíme se v neděli večer," řekl mi můj přítel. A já? Já tam nechci. Nechci strávit celý víkend mezi spoustou lidí, které neznám, kteří jsou často třeba o třicet let starší než já a já se zase budu muset furt usmívat a tvářit se, že se mi tam líbí a že je to super a že takovýhle akce miluju. Odpovídat na donekonečna se opakující dotazy co škola a co dělá maminka. Nepojedu tam. Protože ve skutečnosti mám z těch všech lidí hroznej strach a vůbec nevím, jestli bych tam dva dny vydržela. Mrzí mě to.
"Musíš se trochu odvázat! Nežít jenom těma tvejma koňma!" Jak se mám odvázat, když třičtvrtiny mejch kamarádů se na mě vykašlaly? Když chci někam jet, napíšu šesti lidem, odpoví mi tři, z toho dva že neví a jeden že nemůže. A já už tohle nechci dokola řešit. Na ten odvaz s prominutím pěkně seru. Půjdu radši ke koním, než chlastat. Taková holt jsem a lepšího člověka to ze mě nedělá. Kůň aspoň nic neříká. Pořád nekritizuje, nepindá blbosti. Když jedeme pěknou krajinou, tak neříká "to je pěkná krajina", jako to dělaj lidi. Já přece vidím, že je to tady pěkný, ale nemusim to říkat nahlas. Vyjížďky o samotě se staly mou obrovskou radostí. Někdo říká, že jezdit ven sama je nebezpečný, ale je to taky nádherný.
Mám období, kdy jsem fakt unavená lidma. Jejich blbýma kecama. O tom, jak je všechno na hovno. Pomluvy, nenávist, kdo nechlastá, nehulí a nespí s každým, koho potká, je divnej. Kdo mlčí, ten je buď blbej nebo namyšlenej, případně obojí. Mám vztek a strach. Taky je mi smutno. Chci, aby všichni na pár dní odešli někam hrozně daleko a mě nechali na pokoji. Nakonec ale stejně odejdu já. Ne na pár dní, ale na pár hodin. Pojedu na kole tam, kde se v ohradě pase můj věrný oř, který neví, že všechno je na hovno, neví, že jsem divná, protože nekalím první ligu každý víkend, nezajímá ho, co dělá maminka a že Libuš odvedle si našla novýho chlapa. Pohladím ho po čele a řeknu mu, že ho mám nejradši a pak vyjedem na vyjížďku. Přecváláme celý dlouhý pole a když budu mít štěstí, když to pole bude dost dlouhý a cval bude dost krásnej, tak tyhle chmury a smutky nechám za sebou. Na nějaký čas.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MorphoKeiji MorphoKeiji | Web | 3. srpna 2017 v 22:16 | Reagovat

Tvým pocitům ohledně oslav naprosto rozumím. Mám úplně to samé. Ta nutnost se přetvařovat, protože prostě na známý (když teda jdeš na oslavu známých) nemůžeš být protivná. Odpovídat na všechny ty otázky, které jsou s každou další skleničkou co si dají osobnější a vlezlejší a prostě to nechceš povídat jim, tomu člověku, a už vůbec ne před všema ostatníma.
Můj přítel je to samé. "Ty jsi konzerva, proč tam nechceš jít? Vždyť je super být s lidma, než furt zaprděný sám nebo se zvířaty." Jenomže takovýhle lidi ty pocity prostě nepochopí. Oni tenhle typ kontaktu potřebují, zatímco lidi, jako jsem já (a asi i ty) to vysává, jako by to byla upírská party. Poslední srpnový víkend nás známí známých pozvali na oslavu a přítel nebyl schopen odmítnout. Ach jo. Příliš cizích lidí a jejich příliš vlezlé otázky.
Vyjíždky na koni ti trochu závidím. A zároveň chápu, jaký uklidnění ti to dokáže poskytnout. Jenom přítomnost toho tichýho zvířete, který nestojí o to z tebe vyrýpat všechnu špínu. Zbožňuju procházky, když jdu tou pěknou krajinou a před sebou vidím cupitající psí zadky, kteří mi do toho taky nekecají a jen mě nechají užívat si ten pocit. Potichu. Sama a s nimi...
...máš to moc hezky napsané.

2 rosesforyou rosesforyou | Web | 3. srpna 2017 v 22:17 | Reagovat

Já zjišťuji, že jsem taky velmi ráda sama. Spoustu mých přátel každý víkend chodí do města, ožerou se, noc si nepamatují a ráno se probudí u někoho cizího. To je víkendová rutina tak 95% lidí, co znám. Upřímně? Já taková nejsem, a ani nechci. Nevím co je k tomu furt tolik táhne, ale mě to akorát odpuzuje. Chci tím říct, že jsem ráda, když si můžu jít sama zaběhat, projít a podobně :)

3 Janie Janie | Web | 5. srpna 2017 v 18:52 | Reagovat

[1]: Se psy chodím taky moc ráda, to je taky bezva relax. :)

[2]: Taky to nechápu. Já si ráda zajdu na koncert nebo v létě na fesťák, tam si třeba nějaký to pivo dám, ale ty pařby typu "chlastáme jen aby se chlastalo" mě nějak neberou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama