Hovory s koněm

28. července 2017 v 10:00 | Janie |  Zvířectvo
Na konci dnešní vyjížďky jsem si pomyslela, že kdyby nás někdo sledoval, musel by si myslet, že jsme dost povedená dvojka. Však já si s tím koněm pokecám víc, než s kdejakým člověkem.

"Počkej, hooou, stůj. Hodneeej."
"Tak jedem, Laší."
"To je hnusně, co?"

Jen co jsme vyjeli, začal se Láša podezíravě dívat na přístřešek ve výběhu. Je tam nově postavený a Láša mu zrovna dvakrát nevěří.
"Neboj se prosimtě. To je přístřešek ty trubko."
(žere to koně)
"No vidíš, nooo, šikovnej jsi."
(tak to by stačilo)
"Ne, ne, nejdem ještě domů, ani jsme nevyjeli."
(no tak když jinak nedáš)
"Hodneeej."



Na louce:
"Klus!"
"Hoooou, holáá..."
"Mohli by to tady taky posekat, v tom se nedá jít, viď žejo... tak krokem no."
"Nic na tebe nevyskočí, neboj se."
"Hodneeej."

...
"Tak jedem, cval!"
(jupí!)
"Nooo pašáááák!"

Na cestě, kde obvykle cváláme, jsem se rozhodla jít krokem, protože to tam bylo jako bažina. Lášovi se to moc nezdálo.
"Ne, necváláme!"
(proč?)
"Pr. Krok."
(eh)
"Nojooo, já vím, ale podívej se, však je to tady jedno bahno."
(noaco)
"...copak, jsou tam prasátka v kukuřici?"
"No vidiš, to nic."

Pak na nás chladnokrevně zaútočil šípkový keř.
"Ale to nic, dobrý, jdeme."
(já jdu domů)
"Jdeme tam!"
(nejdeme)
"No pojď, to nic není!"
(může mě to kousnout)
"Simtě, jsi jak malej."
(to mi je jedno)
"Přestaň blbnout a pojď!"
(tak jo teda)
"Nooo vidíííš, pašááák."
(to bych řek)

Na dalším cválacím úseku:
"Nonono, ještě počkej. Ještě jsem tě nepustila."
(tak dělej...)
"Hele, jé, zajíčci!"
(nečum a nech mě cválat)
"Tak cval! No počkeej, zas pomalu... hooodnýýý."
"No ty seš takovej šikovnej."

Pak jsme lezli do kopce:
"No krokem hezky!"
"Ale zas jako jdeme..."
"No musíš no. Abys měl taky svaly nějaký. No abys nebyl furt takovej malinkej." ("malinkej" má asi tak přes šest metráků)

A pak po cestě mírně z kopce.
"Klus!"
"Ale po louce, divej, jak je ta cesta hnusná."
"No hooodnej."

Následně se před námi objevil nějaký neviditelný bubák a Láša před ním skočil do pole.
"Ježiš ty taky naděláš."
"Pojď zpátky na cestu. No tak jsi tam neměl skákat, když se ti teď nechce dolů."
(to jsou furt nějaký připomínky)
"No vidíš, hodneej."

"Klušem!"
"Pomaluuu, nezlom si nohu, máš jenom čtyři."
(nojo furt)
"Hou... hodný."

"To je ten šípkovej keř, však tudy už jsme šli, tak neboj."
(z druhý strany je taky děsivej)
"To je takovej stromeček jako. To ani není strom, jen takovej keřík. No rostou na něm šípky. Až tam budou, tak si natrháme."
(tak to projdu, abys měla radost)
"No vidiš to, tak zaklušem."

"Hu, srnka."
(co bych se bál srnky, šípek je horší)

"Ty furt čekáš, co tě kousne do nohy."
(divíš se?)
"Tady jsme ve Vendolí, tady nejsou ani vlci ani pumy. Jenom prasata. Ale ty na nás nevyběhnou. No teda doufám že ne... Ale ty bys jim utek, to se nebojim, že bys jim ty neutek."
(nemůžu utíkat už teď?)
"Klušem?"
(klušem)

"No vidiš a budem už doma."
(konečně)
"Ty seš tááák šikovnej."
(já vím)
"No pašááák."
(já vím)

S lidma si prostě tak nepokecám, jak s tím svým zvířetem. On je teď ze všeho trochu vyjevenej, protože jsme na vyjížďce bez ostatních koní byli předtím jen dvakrát a není na to zvyklý, takže všechno je strašák a všechno žere koně, ale zvládá to suprově.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama