Dvakrát pes, dvakrát radost...

27. července 2017 v 19:48 | Janie |  Zvířectvo
... a taky starost.
Skoro se mi nechce věřit, že je to devět měsíců, co jsme našli na zastávce zubožené psisko, přivázané na škrťáku ke sloupku. Tipovala jsem ho tehdy tak minimálně na šest let, protože vypadal jako už starší pes, podivně se belhal, měl prošedivělý čumák a vůbec to byla taková hromádka psího neštěstí. Z psiska se ale nakonec vyklubal zlatý retrívr, ne šestiletý, nýbrž dvou až tříletý, mazlivý až dotěrný, hladový až nenažraný, vděčný až dojemný... zkrátka náš Baryk. Nikdo ho nechtěl, tak u nás zůstal spolu s naší "starousedlicí" dvouletou kříženkou Miou. Zvykl si rychle, pohlížel na nás jako na bohy. Dodnes vyvolává mnohé otázky jako odkud se vzal, kdo a proč ho vyhodil a tak dále. Pes určitě nebyl zanedbávaný odjakživa, uměl základní povely a chodit na vodítku poměrně slušně. Je to zkrátka další psí osud, který si můžeme jen domýšlet. Avšak o Barykově osudu se zamýšlet nechci, popravdě se trochu bojím, co bych mohla vymyslet. Chci povídat o tom, jakou změnu přineslo mít dva psy namísto jednoho.


Mia je rebel. Pes pankáč. Dokáže člověka pěkně nasrat vytočit svojí tvrdohlavostí a uměním hrát hluchou. Ale je taky hrozně hodná a s každým se kámoší. Z Baryka byla nadšená a po pár dnech už byli jedna ruka, nebo tlapa, jak chcete. Když se spolu trochu poznali, rozhodla jsem se začít s nimi chodit na společné procházky. Ty první byly fakt pekelné.

Chodili jsme povětšinou už za šera, neboť to bylo na podzim. I když jsem volila ty nejkratší trasy, vracela jsem se úplně zpocená. Pořád se mi zamotávala vodítka a psi se spolu odmítali nějak zkoordinovat, často se stávalo, že se každý rozbíhal jiným směrem a já je zpočátku korigovala jen s obtížemi. Pak přímo před námi vyběhl zajíc a jela jsem půl metru smykem, než jsem těch rozběhnutých šedesát kilo zastavila. Mia se před Barykem předváděla v plné parádě a zdálo se, že zapomněla všechno, co jsem ji kdy naučila. Avšak nevzdala jsem se a brzy se výsledky dostavily. Dnes už psiska chodí hezky spořádaně bok po boku, Baryk vpravo, Mia vlevo (tohle uspořádání si vytvořili sami a k mému údivu ho docela dodržují), už se nemusím bát s nimi někam jít a už jim ani nemusím vyhrožovat, že "jestli se vy dva neuklidníte, tak vás tady nechám". Byla pro mě úleva, když se z procházek staly zase zpátky relaxační procházky a ne krocení divokých mustangů na život a na smrt.
Co mě baví nejvíc je, jak si ti dva hrajou. Už párkrát nám lidi říkali: "Perou se vám psi!" Jenomže neperou. Hrajou si svým dost drsným způsobem. To si třeba Baryk takhle v pohodě leží a Mia ho začně oždibrávat zubama. Načež se Baryk samozřejmě naštve, začne ji taky oždibovat a za chvíli už se ohryzávaj, honí se po celé zahradě, vráží do sebe, válí se po sobě a celé to doplňují širokou škálou mručení a mumlání. Občas někdo trochu vykvikne, ale nikdy nejdou do krve. Ještě lepší ale je, když se spolu přetahujou o hračku. Přetahovaná je Mii oblíbená hra a kromě všech lidí se do ní snaží často uvrtat i Baryka. Chvíli ho nechá, aby ji tahal po zahradě a pak zabere. Mia je totiž o mnoho silnější než Baryk. Váhově jsou sice vyrovnaní, avšak Barouš je nohatý a takový řekněme odlehčený, kdežto Mia jakožto kříženka labradora s bernským salašnickým je sice nižší, zato však je stavěná o dost pevněji než Baryk a lehko ho přetáhne. Mii nejoblíbenější hračka je ale plastový kanystr na dlouhém provaze, se kterým lítá po zahradě, tahá ho za sebou, kanystr lítá vzduchem a ohrožuje širé okolí. Před kanystrem Baryk rozumně ustupuje.


Když jsme si dovedli Baryka, měli jsme strach, že bude honit kočky a ovce. U Mii jsme tohle nikdy neřešili. Loni si adoptovala jehňátko, hrála si s ním velice jemně a dávala na něj pozor. Jenže co Baryk? Ukázalo se, že obavy byly zbytečné. Ovcí si nevšímal a kočky si ho vycvičily. Před týdnem jsem byla svědkem situace, kdy dva třicetikiloví psi zdrhali před pětikilovým kocourem Merlinem poskakujícím po zadních a mávajícím předníma tlapama ve vzduchu. Předtím zase jak se ten samý kocour rozvaluje na psím pelíšku a Baryk s výrazem posvátné úcty leží hned vedle na holé zemi. Kocouři nám ale psy nešikanujou, ač to tak může znít. Maiňák Tygr alias Frank se s nimi dokonce mazlí a nechá se od Miušky oblizovat.
Zkrátka, příchod dalšího psa byl zpočátku náročný, ale nakonec jsme to zvládli. A když teď vidím, jak je Baryk šťastnej, jak lítá po loukách a těší se na procházky, tak je mi jasný, že jsme udělali dobře. Mia má aspoň parťáka a Baryk nový domov. Ale kdyby se objevil ještě třetí, tak už si to asi půjdu hodit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Míša | traveldiary.blog.cz Míša | traveldiary.blog.cz | E-mail | Web | 27. července 2017 v 19:57 | Reagovat

Krásný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama