Krásný písničky?

13. června 2017 v 16:11 | Janie |  Píšu
Moje internátní spolubydlící asi ještě neobjevila kouzlo sluchátek a tak jsem vystavena jejím hudebním úletům. I když hudební úlety mívám spíš já. Tak jejím hudebním chutím. Eh. Je tu totiž problém. Náš hudební vkus je odlišný jak nebe a dudy. A i když se považuju za hudebně tolerantního člověka, tak některé interprety prostě neskousnu. Prostě neee. Na vrcholu žebříčku interpretů, co mě dožírají (vyměntě ž za s a máte přesnější definici), by na zlatém trůnu s korunou mohli sedět Mandrage. A těsně pod nima třeba Slza a Sebastian. Na pořadí nezáleží. Teda tak by to bylo za normálních okolností, ale poté, co jsem byla nedobrovolně vystavena poslechu Jakuba Děkana a podobných eh...mistrů poměrně ošklivou půlhodinku, než jsem si nasadila svoje sluchátka se svou muzikou, bych asi na vrchol toho pomyslného trůnu posadila jeho. A fakt to není proto (z čehož jsem byla nejdou nařčena), že jsem "proti tomu zaujatá" a že "mi vadí všechno, co není tvrdý". A "že jsou to krásný písničky".
Za prvé: zaujatá jsem proti některým kapelám, to uznávám, ale to nebyl konkrétně tenhle případ.
Za druhé: nevadí mi všechno, co není tvrdý. Jsem hudebně otevřená. Mám ráda tvrdší hudbu, ale nějak nelpím na tom, že musí všechno být krutopřísnej nářez jako sviňa. Mě je úplně jedno co je to za styl. Mě vadí blbá hudba napříč styly. A každej má jinej pohled na to, co je a co není blbý. Stejně tak na to, co je krásný. Proto, když se moje spolubydla dojímá nad písničkou "Děda" od zmiňovaného Děkana, tak já odvracím oči a nejraději bych odvrátila i uši.
Za třetí: moje definice krásný písničky je trochu jinde. Všechny ty strašný uřvaný lávsongy nebo nekonečné variace na téma nešťastná láska, při které spoustě holek mého věku vyhrkávají slzy, ve mně spíš vyvolávají touhu utéct co nejrychleji co nejdál. Já jsem brečela u jinejch písniček a uvedu tady pár příkladů těch, o kterých si myslím zase já, že jsou krásný, a který mě chytily za srdce.



Znouzectnost- O spícím štěstí
Znouze má krásných písniček kupy. Nevím, jestli náhodou není smrtelný hřích sem dát jenom jednu, ale nechci článek natahovatna kdovíjak dlouho, takže - tahle mě napadla první, tak tu je... moc nevím, co k ní říct. Je to srdcová záležitost už spoustu let, takže slova jsou zbytečnost. Stačí poslouchat.


Vypsaná fixa- Duchové
Když jsem ji slyšela poprvé, brečela jsem. A když jsem se pak podívala na klip, tak ten mě teda úplně dorazil, to už jsem brečela jako želva. Někdy, když mám slabší chvilku, tak si u ní pobrečím i teď.

Houpací koně- Everest
Tuhle kapelu popravdě moc neznám a ani moc neposlouchám, ale tahle písnička mě teda zasáhla silně. "Všechno bude jinak než chceš." Dík no. Tohle se ke mně dostalo ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že se mi rozsype pod rukama všechno, na co šáhnu. Bylo mi z toho trochu smutno, slzy na krajíčku... a pak mi bylo najednou líp. Pak že hudba neovlivňuje lidi.

Priessnitz- Tam na poli
Priessnitz je pro mě úplně čerstvý objev. Narazila jsem na ně vlastně jenom proto, že se chystám na festival On the Road, kde mají hrát a byla jsem tou hudbou ulovena. A jsem ráda, že se to stalo. Občas si je teď pouštím a nechávám se unášet.


N.V.Ú. - Sestro
A zase - co dodat? N.V.Ú. mám ráda opravdu hodně a tohle... no, to je prostě další srdeční záležitost.

No a tím bych to asi utnula. Není to nějaký výčet mých oblíbených písniček, ten by byl asi trochu jiný a určitě trochu veselejší (i když možná ne tolik, jak si teď myslím), ten bych mohla udělat zase někdy příště. Je to jen pár písniček, které se mě dotkly specifickým způsobem. Za týden by tenhle seznam byl určitě postavený jinak, nejspíš by zůstaly jen ty první dvě a zbytek by byl odrazem momentálního stavu mé mysli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 14. června 2017 v 10:52 | Reagovat

Zajímavý výběr, ale jo, jak píšeš, vybíráme si písničky podle nálady :D
Neumím si představit, kdybych měla takovou spolubydlící- tedy jednou jsem něco takového zažila, ale dlouhodobě bych to asi nevydržela.
Pro mě jsou sluchátka stěžejní, nejde jen o to, abych neobtěžovala okolí, ale neumím si představit, že bych poslouchala svou oblíbenou hudbu a někdo jiný by ji taky mohl slyšet. Vím, že by mi to dost vadilo (píšu o poslouchání hudby třeba na cestách nebo v soukromí, nemyslím koncerty, festivaly nebo tak :D).

2 Janie Janie | Web | 14. června 2017 v 16:30 | Reagovat

[1]: Sluchátka jsou geniální vynález, taky si radši pouštím hudbu do nich :D A se spolubydlící už jsem holt smířená, jiné to nebude.

3 Donnie Donnie | 17. června 2017 v 9:35 | Reagovat

To znám, moje spolubydlící na internátu poslouchaly Evropu 2 a já jsem z toho vždycky málem krvácela z uší. Vždycky jsem jim to taky tajně přelaďovala na jinou stanici :D Pak na to poslouchání rádia stejně nebyl (naštěstí) čas kvůli učení.
A s těma sluchátkama s váma souhlasím - ne že je používám jenom, abych tou hudbou nikoho neobtěžovala (na rozdíl od některých), ale vadilo by mně, kdyby ostatní věděli, co za retro poslouchám (i když to jsou většinou kvalitnější věci, než co jsou dnesa v módě)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama