Pravda o plnokrevnících

20. května 2017 v 22:08 | Janie |  Zvířectvo
Koňským světem putují o plnokrevnících děsivé historky. Nejen, že jsou tito koně, kteří klamou svým elegantním a ušlechtilým vzhledem, do jednoho divocí, nezvladatelní, koušou, kopou a vůbec se chovají nepřístojně, kdepak, ani to jim nestačí. Vyslechla jsem řadu děsivých příběhů, jejichž pravdivost je stoprocentně ověřená. Jedna vyděšená majitelka dvanáctiletého anglického plnokrevníka vyprávěla, jak kůň unesl její osmiletou dceru a požadoval výkupné. V řadě stájích také byli plnokrevníci přistiženi při malování obrácených křížů a pentagramů na stěny stáje nebo při jejich vyrývání do půdy pastviny, či dokonce při obětování jednodenních jehňat a při provádění rituálních tanců na pastvinách při svitu úplňku.
Neboť mě tyto historky velice zaujaly, pořídila jsem si před lety také jednoho plnokrevníka a prováděla na něm důkladný výzkum s nasazením vlastního života. To, co jsem zjistila, je šokující a předčící mé nejhorší představy, avšak díky své náročné výzkumné práci vám všem nyní můžu odhalit pravdu o plnokrevnících.

  • Děti se nikdy nesmí dostat do blízkosti plnokrevníků. Kůň je okamžitě napadne a rozdupe kopyty. Pustit k němu můžete děti jenom v případě, že se jich potřebujete zbavit již navždy. Na fotografii níže vidíte mého zkoumaného koně s velice agresivním výrazem ve tváři, jak cení zuby, vzpíná se na zadní a útočí na nevinné dítě.
  • Nedají se vodit bez udidla nebo alespoň řetězu kolem nosu. Pokud jsou vedeni na normální ohlávce, okamžitě se splaší a utečou, jak můžete vidět na fotce.
  • Nikdy na nich nemůžete jezdit bez sedla a/nebo udidla. Odborníci uvádějí, že nejlepší je použít udidla nejméně tři a speciální lepidlo na sedlo, jinak je riziko smrtelného úrazu téměř stoprocentní.
  • Nikdy nesmíte povolit nebo dokonce pustit otěže. V takovém případě totiž kůň okamžitě začne plnou rychlostí utíkat a nezastaví se, dokud nepadne vyčerpáním.
  • Nikdy se s nimi nespřátelíte. Není to prostě možné kvůli tomu, jak neskutečně jsou tito koně agresivní a nedůvěřiví. Nikdy s nimi zkrátka nedokážete navázat takový vztah, jako s jakýmkoliv jiným koněm. Legendy praví, že jediní další koně, kteří i přes veškerou snahu vždy zůstanou protivní a nedůtkliví, jsou poníci a ryzáci.
  • Pokud jsou ponecháni v mrazu bez deky, zkřehnou a upadají jim končetiny. Nedekování plnokrevníka v zimě je považováno za týrání zvířat. Fotografie zachycuje hned dva plnokrevníku bez dek, kteří trpí mrazem natolik, že na sebe vzájemně útočí, čímž ještě zvyšují riziko toho, že jim mrazem zkřehlé nohy upadnou.
  • Neumí klidně stát ani ležet. Tito koně byli vyšlechtěni k běhu a v důsledku přešlechtění přišli o schopnost lehat si či jen klidně stát. Pokud jsou zavřeni do stáje, neustále přešlapují, hází hlavou nebo alespoň švihají ocasem. Na pastvině pak obvykle neustále chodí kolem hrazení, proto jsou také často tolik vyhublí.
  • Nedá se s nimi jezdit na vyjížďky. Jakmile totiž vidí otevřený prostor, okamžitě se vymknou kontrole (i pokud používáte tři udidla jak doporučují odborníci) a přejdou do plného trysku. Pokud je to navíc v zimě, začnou jim při tom upadávat zmrzlé končetiny. Navíc plnokrevníci se absolutně nedovedou vyrovnat s terénními nerovnostmi, proto se k rekreačnímu ježdění nehodí ani náhodou.
  • Nedá se s nimi pracovat ze země. Nikdy se nic nenaučí, jsou lekaví, neposlušní a neochotní.
Doufám, že je vám nyní již jasné, proč jsou plnokrevnící všeobecně považováni za výplod pekel. Pořízení plnokrevníka bych nedoporučila prakticky nikomu, ať už má jakékoliv zkušenosti, pokud to ovšem není člověk se sebevražednými, vražednými či masochistickými sklony. Já sama svůj výzkum splatila mnohými jizvami.
Doporučuji pořídit si koně houpacího či plyšového. (Avšak ne plnokrevníka- plyšoví plnokrevníci bývají až příliš často posedlí démony či duchy a pak se samovolně pohybují po domě, vydávají různé zvuky, ničí majetek apod.)


Doufám, že to všichni pochopili, avšak pro pořádek- článek je silná nadsázka a ironie. K jeho napsání mě přimělo mé rozhořčení z koňáckých internetových fór, kde je mnoho lidí zřejmě přesvědčeno o tom, že plnokrevníci jsou absolutně na nic. JIž několik let prakticky každý týden někde narazím na zmínku o tom, jak jsou šílení, přecitlivělí, extrémně lekaví, nevycvičitelní, nejezditelní, neurotičtí, psychotičtí a tak dále. Jistě se mezi plnokrevníky vyskytují agresivní nebo jen velmi těžce zvladatelní jedinci, jako u všech plemen a druhů zvířat, avšak prakticky stoprocentně takoví nejsou od narození, ale byli poznamenáni zacházením lidí. Plnokrevníci jsou (obecně) citliví a poněkud horkokrevní, avšak nepochybuji o tom, že existují i líní a flegmatičtí zástupci tohoto plemene. Chování a povaha koně nevychází ani zdaleka jenom z plemene, ale také (a možná hlavněú z jeho individuální povahy a z toho, jak je s ním zacházeno. Proto jsem zásadně proti házení plnokrevníků (nebo poníků, chladnokrevníků, ryzáků, kobyl atd.) do jednoho pytle.
Někteří z koní, na kterých jsem se učila jezdit, byli plnokrevníci a všichni byli ke mně velice hodní. Můj vlastní kůň Láša (který je na všech fotkách v článku) je plnokrevník s dostihovou minulostí, mám ho sedmým rokem a nikdy bych ho nevyměnila, ačkoliv máme oba dny, kdy pochybuji já o jeho rozumu a on nepochybně o tom mém. Přesto však je to citlivý a třičtvrtiny času velice velice hodný kůň, který rozhodně není "šílená, nejezditelná bestie", jakou si mnozí představí pod pojmem plnokrevník. Láša mi nikdy záměrně neublížil.

PS: Jednu jizvu od něj vážně mám- kousanec na rameni, který vznikl mou vlastní vinou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama