Tak já jedu sama

11. dubna 2017 v 18:25 | Janie |  Z deníčku
"Tak si uděláme výlet, ne?" navrhuju své kámošce a spolubydlící na intru. Končíme ve škole v 11:15 a máme celej den volnej. Chtěla bych ho využít na náš dlouho plánovaný výlet do Pradubic. "Neee," dostane se mi odpovědi. Už po několikáté. Grrr. Copak nikdy nemůžu mít slovo já? Prosím, přemlouvám, používám donucovací prostředky, avšak má snaha je marná. "Tak já jedu sama, jo?" "Tak jeď." A hahaha, hehehe, myslí, že kecám jen tak do větru. Docela kouká, když o hoďku později nasedám v Hradci do autobusu a odjíždím pryč.

Uvelebím se na sedačce, nacpu si do uší sluchatka, pustím Pixies a jedu. Jsem celá roztlemená, protože mám pořád před očima výraz kámošky, když jsem jí mávala z odjíždějícího autobusu. Asi fakt nečekala, že ji nechám v HK a sama pojedu na vejlet. Nojo, já už mám Hradce holt plný zuby. V půlce cesty si uvědomuju, že vlastně vůbec nevím, co tam budu dělat, což mě roztlemí ještě víc, takže když vystupuju na autobusáku ve městě, ze kterého znám jenom nádraží a závodiště, jsem rudá jak rak a mám pocit, že mám od zadržovaného smíchu polámaná žebra. Usedám na lavičku, uklidňuju se a přemejšlím, co jako budu teď dělat. Rozhoduju se, že se půjdu projít do toho parku, kolem kterého jsme před pěti minutama jeli a do kterého jsem si dokonale zapamatovala cestu.
O deset minut později bezradně stojím a čumím na třídě Míru s vědomím, že jdu určitě blbě a vůbec nechápu, co se stalo, protože jsem šla pořád po paměti a najednou jsem v háji. Asi nějaký zkrat reality. Po třídě Míru jsme totiž dozajista nepřijeli. Říkám si, že když už tam jsem, tak se holt projdu a pokoukám. Jdu a jdu, v duchu si zpívám "kostel, biohazard, McDonald" a zase se držím, abych se nezačala nahlas tlemit tomu, jakej jsem to tragéd, že nedokážu najít park velkej jak kráva. Nakonec si sedám na lavičku, že zavolám kámošce, jak se tady skvěle mám a jak se ona nudí na intru, jenže v mobilu je hrobové ticho. I technika si zřejmě myslí, že jsem tragéd. Kašlu tedy na telefonování a vracím se zpátky. Když se blížím k soše letce Kašpara, spatřím malou holčičku, která se k němu rozbíhá a soustředěně mu hledí do rozkroku. Cítim předtuchu nějaké neskutečné hlášky, tak zvolňuji krok, a nejsem zklamána. Holčička rozhořčeně zvolá na celou hlavní tepnu Pardubic: "Mamííí, on nemá pindíka!" Maminka mírně zrudne: "Nemá, no..." Holčička pokračuje v průzkumu choulostivých partií: "Jo ahááá, on má pipinku!" Maminka zrudne ještě trochu víc, ale směje se: "Ne, on má kalhoty." Já se taky směju a pokouším se najít cestu do toho parku.
Motám se jak blbec v kruzích, končím v nějaké rozbité a ošklivé části města, kde na mě padá trochu strach, takže odtamtud mizím a vracím se zpět do bodu, kde se podle mého stala chyba. Tentokrát tam odbočuju na opačnou stranu než předtím. Tak to vypadá, když je vidlák ve městě. A v Pardubicích to tak mám tuplem vždycky. Když jsem tam byla naposledy, to bylo na podzim, hledala jsem jenom cestu z autobusáku na vlakáč a motala jsem se tam jak lesní včela. Tentokrát jsem ale už dokázala najít správnou cestu a přede mnou se vynořil výhled na řeku. Hurá sláva! Procházím se kolem řeky a auta na mostě zní, jako by byly hrozně daleko. Je mi krásně. Pak si chvíli čtu na lavičce, jenže počasí je na prdlajs a za chvíli mám od lavičky zmrzlej zadek a jsem úplně ošlehaná větrem. Balím si teda saky paky a vyrážím zpátky na autobusák. Po cestě hledám a necházím všechny záchytný body. Byla jsem tak zažraná do snahy se neztratit, že jsem se málem nechala srazit cyklistou.
V můj čas jede několik autobusů. Vybírám si ten, kterýmu to trvá nejdýl. Čím delší cesta, tím víc písniček stihnu a zpátky do Hradce se stejně moc netěším. Po cestě míjíme ohradu s huňatou krávou- skotský náhorní skot a něčím, co vypadá jako losice. Za hodinu jsem zpátky v HK.
"Tak jak ses měla?" "Supr. Mělas jet se mnou." "Tak příště." Těš se, Leni. Po cestě jsem taky viděla Kunětickou horu, takže příští výlet bude tam.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kuku Kuku | 11. dubna 2017 v 18:31 | Reagovat

Achjo, tvoje články bych si chtěla číst každý ráno abych pak měla veselej den! :D

2 Eliss Eliss | Web | 11. dubna 2017 v 19:38 | Reagovat

Vida, výlet si člověk může užít i sám :-) Dostala mě ta situace s tou sochou :D

3 Jane Jane | 12. dubna 2017 v 19:52 | Reagovat

[2]: Situace se sochou mě nemálo pobavila, holčička byla boží :D

4 Tea Tea | Web | 12. dubna 2017 v 23:47 | Reagovat

V Pardubicích jsem byla 2x, poprvé minulý rok v létě na jednom čtenářském srazu ale v Pardubicích jsem jenom vystoupila na vlakáči a od tama jsme jely autem ke Stříbrnému jezeru do kempu a pak si udělaly výlet do Nechanic na zámek ten byl krásný :) A pak po druhé jsme jely s kamarádkou do Chrudimi a v Pardubicích opět na vlakáči jsme čekaly na druhý vlak do té Chrudimi :D Takže tam znám jenom vlakáč :D

5 Tea Tea | Web | 12. dubna 2017 v 23:48 | Reagovat

Článek dávám na Tema-Tydne.blog.cz :)

6 Jane Jane | 13. dubna 2017 v 19:09 | Reagovat

[4]:Taky to tam znám jen tak letmo, byla jsem tam asi dvakrát na Velké Pardubické a pak jsem tam potřebovala přesednout z autobusu na vlak po cestě z praxí :D No a spousta lidí mi tvrdí, že je to město úplně na prd, ale mě se tam líbilo, mají své kouzlo :)

7 Tea Tea | E-mail | Web | 20. dubna 2017 v 1:54 | Reagovat

[6]: No to já moc nedokážu asi posoudit, protože takhle přímo po městě jsem nechodila byly jsme hlavně v tom kempu no a na tom zámku a až poslední den jsme jely na oběd na náměstí do takové italské restaurace, jako náměstí bylo docela pěkné, ale jinak jsem žádné pocity z Pardubic neměla :)

8 Kory Kory | Web | 20. září 2017 v 10:14 | Reagovat

Ježiš já to tak žeru s tou Vypsanou fixou,  asi chci taky do Pardubic XD, už jen kvůli třídě Míru XDD

9 Janie Janie | Web | 21. září 2017 v 16:41 | Reagovat

[8]:Jojo, vždycky když tam jdu, tak se strašně směju a všichni na mě čumí :D V zimě tam budu jezdit tejden na praxi, to bude srandy kopec :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama