Kočky, psi a idioti

20. dubna 2017 v 17:49 | Janie |  Zvířectvo
Srážka s blbcem bolí. To je známá a ověřená zkušenost. Bohužel těmito srážkami netrpí jenom lidi, ale často (a možná i častěji) také zvířata, která mají ještě tu nevýhodu, že nemohou u nikoho žádat o pomoc a často se ani nemůžou bránit. A nemluvím teď jenom o lidech, kteří zvířata přímo týrají, ale i o těch, kteří se štítí sáhnout na opuštěné kotě, kteří si pořizují kočky, nechávají je donekonečna rodit koťata a pak se jich nejrůznějšími způsoby zbavují, o lidech, kteří si domů dovedou psa, který prožije svůj život na řetězu nebo v kotci, či si pořídí koně, který den za dnem stojí sám v malé ohradě.

S takovými lidmi, či spíš s jejich oběťmi se setkávám bohužel docela často. Ať už osobně nebo z vyprávění. Konec konců, doma jsme jich také měli spoustu. Například kočku Lojzičku, do které si lidi kopali někde na parkovišti před Kauflandem a nikoho nenapadlo jí pomoci. Našeho psa Baryka jsme našli na zastávce. Dokonce jsme si jednou přivezli velice zanedbanou ovci. Nedávno jsme zase podnikali záchrannou akci pro černé kotě, které jsme viděli, jak následuje mladý pár na procházce k lesu. Když se ti dva vraceli, kotě už s nimi nebylo. "To bylo vaše kotě?" "Ne, to za náma jen běželo, teď je v lese," odpověděli s absolutním klidem.A já se ptám- jak můžou ti lidé v noci klidně spát s vědomím, že někde v lese je malé koťátko (jak se později ukázalo se zlomenou nohou) polomrtvé strachem? Jak můžou s klidným srdcem projet kolem zastávky, kde je evidentně opuštěný pes a říct si- to není můj problém. Jak vás můžou přesvědčovat o tom, že svoji kočku nekrmí, protože by jinak nelovila myši, a že tomu vyhublému stvoření, které často musí živit ještě koťata, stačí to, co si naloví?
Jsem asi trochu přecitlivělá, co se tohoto týče. Živě si pamatuju, jak jsem asi v pěti letech udělala hysterickou scénu, protože jsem v lese viděla světlušku chycenou v pavučině. Avšak měla jsem vždycky ke zvířatům blízko, občas mi připadá, že k nim mám blíže než ke spoustě lidí, a tyhle věci jsou pro mne zkrátka nepochopitelné. A nejhorším pocitem je bezmoc. Bezmoc proti lidské hlouposti. Každou chvíli vidím nějakou zprávu o tom, jak ten a ten útulek praská ve švech a je na pokraji finančních možností. Jak tam a tam někdo našel uvázaného psa nebo krabici koťat. Jak támhle a támhle jsou zanedbaní koně a jak s tím jde něco dělat jen těžko. Ta bezmoc spočívá v tom, že i kdyby člověk nakrásně chtěl, nemůže nikdy zachránit všechny. Přesto si ale myslím, že v rámci svých možností a schopností může pomoci každý. To by však nesmělo být tolik lidí, kteří nechtějí vidět a slyšet.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 20. dubna 2017 v 18:36 | Reagovat

Týrat zvíře může jen ten největší ubožák :-(

2 Ortie Ortie | Web | 20. dubna 2017 v 21:27 | Reagovat

Souhlasím, zvířátka můžou být velcí chudáčci a ani se nemůžou takovým blbcům bránit...

3 newsfromnature newsfromnature | E-mail | Web | 2. května 2017 v 20:30 | Reagovat

Moc pěkně napsané!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama