Jarní úklid

16. dubna 2017 v 22:59 | Janie |  Z deníčku
"Tyjooo... už by to fakt chtělo nějakej větší úklid." No, chtělo. Většinu odpoledne jsem tedy strávila jarním úklidem svého pokoje. Ve chvíli, kdy jsem se do toho zabrala, mě to začalo docela bavit, a po chvíli se začaly vynořovat předměty z dávné minulosti. Jako například:
  • Obrázky. Obrázky, které vypadají, jako bych je malovala po litru vína ve špatně osvětlené místnosti. Když se na ně podívám, jsem hrdá na pokrok, který jsem udělala. Je mi ale trochu líto těch, co na těch obrázcích jsou, protože s takovými handicapy musí být hrozně těžké žít.
  • Staré deníky, případně jejich části. Pokoušela jsem se vést si deník několikrát a obvykle to vždycky skončilo tak po třech dnech. Ovšem občas se někde nějaká část nedokončeného deníčku vynoří a vždycky pobavím sama sebe. Třeba: "Poslouchala jsem (libovolná oblíbená kapela) a fakt mě to zklamalo." Hahaha, panebože, to jsem někdy řekla? Nebo části, kde píšu hrozně hezky o lidech, které dnes nemůžu ani cítit. Dobře... to možná trochu zabolí... ale stejně se tomu radši zasměju, protože to je lepší než brečet, žejo.
  • Výtvory ze samotvrdnoucí modelíny. To byla taková supr věc, kterou jsem si kupovala asi před třemi lety, udělala jsem z toho spoustu zvířat, následně podarovala všechny ve svém širokém okolí a doma mi zbylo jenom pár zapomenutých potvor. S těžkým srdcem jsem se je rozhodla zlikvidovat. Všechny. Bylo to jako vražda. Bolelo to. Fakt.
  • Asi deset štětců, tři gumy, několik tub temperek a dvoje anilinový barvičky. A já myslela, že všechny tyhle věci zmizely v jiné dimenzi a vysolila jsem spoustu peněz za nový.
  • Učebnici přírodopisu z deváté třídy. Mám jsem dojem, že se měla na konci devítky vrátit, a vůbec si nevybavuju, že bych za neodevzdání platila. Hmmm...
  • Vzpomínkovou krabici. To je krabice, ve které jsou převážně lístky a náramky z koncertů. Taky je tam pramen hřívy mého koně, vizitky chovných stanic koček a skořice. Poslední dvě položky sama nechápu.
  • Cédéčko Vltavy. Před dvěma lety jsem si ho poslechla, hrozně jsem se tomu chechtala, a pak si ho už nikdy nepustila.
  • Kočičí balónek. Byl zapadlej v takový malinký krabičce, tak jsem ho zahodila, načež okamžitě přiběhl náš kocour, chvíli si s ním pinkal po domě a asi tak za dvě minuty byl balónek někde v háji. Chudák si moc svobody neužil.
  • Krabici od bot plnou náramků z gumiček. Netuším, co s tím mám dělat. Přijde mi škoda to vyhodit, ale já to nosit určitě nebudu... nechcete někdo tři kila náramků?


Na druhou stranu jsem ale nenašla věci, o kterých jsem doufala, že se objeví, například:
  • Některé ponožky do páru k těm lichým. Asi fakt budu muset hledat jinde.
  • Nějaké důkladně ukryté zapomenuté peníze. Našla jsem tři koruny, ale doufala jsem ve víc.
  • Knížku, co jsem ještě nečetla. Momentálně mám krizi a až dočtu A bude hůř, nebudu mít co číst. A to je asi tak to nejhorší, co se může stát.
  • Všechny ty flashky, co jsem si chránila jako oko v hlavě. Dám krk na to, že jsou přesně tam, co ty lichý ponožky.
Každopádně tady teď sedím a kochám se tím, jak to tu mám nádherný. Je mi jasný, že můj pocit radosti a uspokojení skončí v momentě, kdy se budu snažit něco najít, a nebudu mít tušení, kam jsem si to důkladně a přepečlivě uklidila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama