Hovory s koněm

Před 38 minutami | Janie |  Zvířectvo
Na konci dnešní vyjížďky jsem si pomyslela, že kdyby nás někdo sledoval, musel by si myslet, že jsme dost povedená dvojka. Však já si s tím koněm pokecám víc, než s kdejakým člověkem.

"Počkej, hooou, stůj. Hodneeej."
"Tak jedem, Laší."
"To je hnusně, co?"

Jen co jsme vyjeli, začal se Láša podezíravě dívat na přístřešek ve výběhu. Je tam nově postavený a Láša mu zrovna dvakrát nevěří.
"Neboj se prosimtě. To je přístřešek ty trubko."
(žere to koně)
"No vidíš, nooo, šikovnej jsi."
(tak to by stačilo)
"Ne, ne, nejdem ještě domů, ani jsme nevyjeli."
(no tak když jinak nedáš)
"Hodneeej."
 

Den 7. - Píseň, která mi připomíná určitou událost

Dnes v 9:00 | Janie |  Hudební výzva
První co mě na tohle téma napadlo, je praxe na kravíně ve Smrkovicích. Na věky věků bude tahle praxe spojená s The Hives. Celý týden jsem na nich fungovala. Každé ráno ve vlaku do sluchátek, každé odpoledne při odjezdu znovu. A přes den, když jsem občas jen marně překonávala nutkání omlátit svému spolupracovníkovi lopatu o xicht, jsem se vždycky snažila přebít tyhle myšlenky nějakou písničkou, kterou jsem si v hlavě prozpěvovala tak nahlas, jak to šlo.
Konkrétně tuhle píseň jsem vybrala z důvodu, že jsem ji poslouchala poslední den, už jsem byla úplně vyřízená a málem mi ujel vlak. Nejspíš jen díky energii nasáté z téhle písně jsem zabrala a ten vlak doběhla. A celkově si myslím, že celou tu praxi jsem přežila bez újmy jen díky jejich energické a živé hudbě.


Poznámka pod čarou: Můj tříletý bráška se The Hives bojí. Vždycky mi říká, že se bojí "toho divnýho pána". Nevím kterýho. Udivuje mě, že brácha, jehož nejoblíbenější kapelou jsou Casualties, se vůbec nad The Hives pozastavuje.

Dvakrát pes, dvakrát radost...

Včera v 19:48 | Janie |  Zvířectvo
... a taky starost.
Skoro se mi nechce věřit, že je to devět měsíců, co jsme našli na zastávce zubožené psisko, přivázané na škrťáku ke sloupku. Tipovala jsem ho tehdy tak minimálně na šest let, protože vypadal jako už starší pes, podivně se belhal, měl prošedivělý čumák a vůbec to byla taková hromádka psího neštěstí. Z psiska se ale nakonec vyklubal zlatý retrívr, ne šestiletý, nýbrž dvou až tříletý, mazlivý až dotěrný, hladový až nenažraný, vděčný až dojemný... zkrátka náš Baryk. Nikdo ho nechtěl, tak u nás zůstal spolu s naší "starousedlicí" dvouletou kříženkou Miou. Zvykl si rychle, pohlížel na nás jako na bohy. Dodnes vyvolává mnohé otázky jako odkud se vzal, kdo a proč ho vyhodil a tak dále. Pes určitě nebyl zanedbávaný odjakživa, uměl základní povely a chodit na vodítku poměrně slušně. Je to zkrátka další psí osud, který si můžeme jen domýšlet. Avšak o Barykově osudu se zamýšlet nechci, popravdě se trochu bojím, co bych mohla vymyslet. Chci povídat o tom, jakou změnu přineslo mít dva psy namísto jednoho.


Mia je rebel. Pes pankáč. Dokáže člověka pěkně nasrat vytočit svojí tvrdohlavostí a uměním hrát hluchou. Ale je taky hrozně hodná a s každým se kámoší. Z Baryka byla nadšená a po pár dnech už byli jedna ruka, nebo tlapa, jak chcete. Když se spolu trochu poznali, rozhodla jsem se začít s nimi chodit na společné procházky. Ty první byly fakt pekelné.
 


Den 6. - Píseň, která mi připomíná určité místo

Včera v 9:00 | Janie |  Hudební výzva
Hned jsem si vzpomněla na chatu, kam jsme jezdili s koňma. Několikadenní putování krajinou s cílem v nádherný Borovnici. Kolem les řeka, absolutní klid, lidi, který mám ráda. Zpoza řeky zní frkání a přešlapování koní. Na obloze září měsíc a hvězdy, hoří táborák a Kuku hraje na kytaru Hvězdáře. UDG neposlouchám, ale tuhle písničku budu mít navždycky spojenou s vůní letního večera, s praskáním táboráku, se světlem ohně hřejícím do tváře. S tím, jak jsem si nad tím táborákem málem zapálila tričko. Jak jsme pak spali pod širákem a celou noc pršelo.


Den 5. - Píseň, která mi někoho připomíná

Středa v 9:00 | Janie |  Hudební výzva
FPB se sice dávno rozpadli, ještě dřív, než jsem se narodila, avšak tahle píseň, ta byla určitě napsána o jedné osobě, která se dřív pohybovala v mém okolí. Byl a je to idiot, kterej si myslel, že je ze všech nejlepší a všemu rozumí, dokázal rozdávat docela ošklivý rány a spousta lidí mu tu jeho světovost žralo... Nebudu tady uvádět, o koho jde, ale myslím si, že takovýho člověka má ve svém okolí snad každý.
Bohužel se mi nepovedlo sehnat video v rozumné kvalitě, tak sem text hodím, protože z té nahrávky není moc zřetelný:

Furt jenom ve svým ego hloubal
a pořád nevěděl čím vlastně chtěl by bejt.

Z huby mu tekly proudem zvratky keců
o tom jakej jednou bude světovej.

A zatím kostižer pýchy ho provrtával,
až jednou upad a každej se mu smál.

Egoista blbej, prašivej!!


Den 4. - Píseň, která mě rozesmutní

Úterý v 9:00 | Janie |  Hudební výzva
Když se chci rozesmutnit, tak si pustím Joy Division. U toho se krásně brečí a přemýšlí. Akorát to člověk nesmí přehánět, aby se z toho nezbláznil... Ale když je mi někdy blbě, tak si je poslechnu ráda. Ono se člověku tak nějak uleví, když si chvilku trochu posmutní.


Dodatečně jsem si ještě vzpomněla na kapelu Crywank, na kterou jsem jednou omylem klikla na Youtube, protože tam byl takovej vtipnej kreslenej pes, nicméně se pod tím skrývala velice depresivní hudba... ale to sem asi dávat nebudu, protože to nezpůsobuje rozesmutnění, ale spíš docela nepříjemnou bolest duše.

Legendární ledňáčci (+video)

Pondělí v 18:02 | Janie |  Tvořím
Po delší době sledování všech možných kreativních lidí na Youtube jsem si řekla, že ačkoliv moje díla nejsou až tak dokonalá, mohla bych taky zkusit natočit svůj tvůrčí proces. A hned jsem se na to vrhla. Bohužel nedisponuji v současné době stativem, takže to je celý natočený tak z trochu blbýho úhlu, avšak věřte mi, byl to ten nejlepší, jaký jsem dokázala vytvořit se svými omezenými prostředky.
Legendárnímí ledňáčky už jsem se jednou inspirovala, mám ten obrázek v květnovém náčrtníku. Jenže ten se mi moc nelíbí, nebo si spíš myslím, že se to dalo zvládnout mnohem líp. Navíc ty obrázky jsou v náčrtníku takový zastrčený a schovaný a zrovna tenhle jsem měla chuť vytáhnout trochu na světlo, tudíž jsem opět malovala ledňáčka, tentokrát však "znovu a lépe".



Den 3. - Píseň, která mě rozradostní

Pondělí v 9:00 | Janie |  Hudební výzva
Tak takových písní jsou mraky. Mohla bych sem strčit prakticky všechno od Znouze, ale tu si schovám na později. Nakonec jsem se tedy rozhodla pro Jolly Jokera a Bublinu. Jestli jsem někdy slyšela píseň, která dokonale vystihuje kočičí povahu, pak je to tahleta. Nenápadně a potichu se objeví ve vašem životě a už nezmizí. Takovýchto kočičích příběhů znám celou řadu a naši dva kocouři Tygr a Merlin se k nám dostali stejným způsobem - přišli a zůstali na pořád. Tahle písnička u mě zkrátka prakticky okamžitě vyvolává úsměv od ucha k uchu a stav obrovské radosti. Nálada vždycky poskočí o pár stupínků nahoru.


Foto ze ZOO Brno

Neděle v 21:51 | Janie |  Svět přes objektiv
(Článek věnovaný výhradně fotkám zeber zde)

Ve středu jsme byli v brněnské zoo. Musím uznat, že od poslední návštěvy tam došlo k mnohým změnám k lepšímu. Snad jen lední medvědi by si zasloužili trochu lepší výběh. Počasí se vcelku vyvedlo, trochu jsme se báli bouřek, ale žádné naštěstí nepřišly. A celý den za mnou lítali motýli. Jen jsem se na chvíli zastavila, už mi lezli po nohou. Nějak jsem jim asi voněla.
Tak, a teď konec keců a jdeme na fotky:



Mara stepní (alias srnkokrálík) je zvířátko, které se mě osobně velice líbí. Jsou extrémně roztomilé.


Nestydatý surikaťák ve mně mimoděk vyvolal vzpomínky na den, kdy jsme v Chorvatsku omylem prošli kolem nuda pláže...

Den 2. - Má nejméně oblíbená píseň

Neděle v 9:00 | Janie |  Hudební výzva
Tohle bylo narozdíl od oblíbené písně velice snadné rozhodnutí. Píseň, která ve mně vyvolává touhu vraždit a zabíjet? Toulavá od Sebastiana. Já jsem relativně nekonfliktní člověk, fakt. Většinou jsem nasraná jenom vnitřně. Řekla bych, že jsem i tolerantní. Ať si každej poslouchá, co se mu líbí, většinu písniček prostě přežiju... ale tohle je jedna z těch, které mě prostě strašlivě vytáčí. Celý mi to přijde pitomý - text, zpěv, hudba. Tento můj názor se již dotknul spousty lidí, nicméně se za něj vůbec nestydím. Tohle fakt není můj šálek čaje. Vzpomínám si, jak jsme na sportovním kurzu měli táborák, spolužačka hrála na kytaru Nirvanu a E!E, bylo to moc fajn... a pak tu kytaru dostala do ruky nějaká jiná holkam, začala hrát Toulavou a bylo po atmošce. Tím okamžikem pro mě táborák skončil...


Kam dál